Indikace pro očkování proti viru kočičí leukemie Picture

English Czech Dutch Portuguese

[Přeložila Daniela Hypšová, www.nchk.estranky.cz]

Pr. Oswald Jarrett, University of Glasgow, 2007.
(Přetištĕno se svolením).

Úvod: Proč je FeLV důležité?

FeLV je příčinou nĕkolika vážných, v konečném důsledku fatálních chorob u koček, zejména lymfomů, anemie a imunodeficience. Z koček, u nichž se rozvine trvalá infekce, zemře témĕř 90% do 4 let po infikování. Mladá koťata jsou k infekci velmi vnímavá, ale starší kočky jsou mnohem odolnĕjší: z tohoto důvodu bude virus infikovat 100% osmitýdenních koťat, ale pouze přibližnĕ 20% šestimĕsíčních koťat. Kočky, které byly vystaveny infekci, ale zotavily se z ní, jsou plnĕ imunní vůči přirozené reinfekci FeLV. Virus se množí zvláštĕ dobře v hemopoetických tkáních jako je kostní dřeň a buňky sliznic a primárnĕ se z kočky na kočku přenáší slinami. Jelikož takový přenos vyžaduje velmi blízký kontakt mezi kočkami, FeLV je témĕř výlučnĕ infekcí mezi kočkami ve skupinách. Pokud je virus v domácnosti s kočkami endemický, bává nakaženo přibližnĕ 30% koček, avšak mezi kočkami s volným pohybem venku pocházejících převážnĕ z domácností s jednou kočkou je nyní infikováno ménĕ než 1%.

Proč obecné rozšíření FeLV klesá?

Tento nejnovĕjší údaj je mnohem nižší, než bylo pozorováno před 20 lety, kdy bylo obecné rozšíření v této populaci přes 5%. Proč v tomto období obecné rozšíření FeLV tak dramaticky kleslo? Důvodem je, že infekce je efektivnĕ kontrolována v domácnostech s vĕtším počtem koček testovacími a izolačními programy a v poslední dobĕ i vakcinací. Nejdramatičtĕjší znĕna nastala u ušlechtilých koček u nichž byl virus vymýcen. Dalším následkem snížení výskytu FeLV v této populaci je snížení rizika infekce všeobecné populace volnĕ se pohybujících koček, které byly infikovány v endemických domácnostech s vĕtším počtem koček.

To je velký úspĕch.

Může být vakcinace použita k pokračování tohoto poklesu?

Vakcinace by mĕla být použita v kombinaci s testováním, aby se pokračovalo ve snižování rizika infekce FeLV. Klasickou metodou kontroly FeLV, zvláštĕ v domácnostech s vĕtším počtem koček je metoda testuj a izoluj. V domácnosti s infikovanými kočkami jsou identifikovány pozitivní a negativní kočky a následnĕ jsou od sebe izolovány. Pokud mají být do domácnosti přijaty další kočky, mĕly by být před zařazením do skupiny negativních koček nejprve testovány, abychom se ujistili, že nejsou nakaženy virem. Je velmi důležité, že se používají spolehlivé diagnostické testy, aby identifikovaly infikované kočky a že pozitivní výsledek získaný v praktickém testu, zvláštĕ u zdravých koček, je potvrzen takovými testy jako jsou imunofluorescenční testy, izolace viru nebo polymerázová řetĕzová reakce. Pozitivním kočkám by nemĕl být povolen volný pohyb vzhledem k nebezpečí infikování dalších koček. Negativní kočky, které mohou volnĕ chodit ven by mĕly být očkovány, aby se zabránilo jejich možnému infikování a opĕtovné nákaze koček v domácnosti. Očkování by nemĕlo být smĕšováno s následným testováním na FeLV. Pozitivní kočky nemusí být vakcinovány, protože vakcína jim nemůže nijak prospĕt.

Mĕly by být FeLV negativní kočky, které žijí v domácnosti samy, očkovány? Jistĕ že pokud jsou výhradnĕ v domĕ, není třeba je očkovat, protože nejsou nijak ohroženy. Avšak pokud mohou chodit volnĕ ven, mĕly by být očkovány, aby byly chránĕny před nákazou.

Nĕkteré mýty o očkování proti FeLV.

Existuje mylná představa, že protože vakcíny jsou v experimentálních podmínkách účinné pouze přibližnĕ z 80% nemá smysl používat je u koček v domácnostech. Prakticky je docela pravdĕpodobné, že úroveň ochrany dosažená vakcinací v přírodĕ je vĕtší, než ukazuje tento údaj. Vakcíny jsou testovány v laboratorních systémech, kde úroveň vystavení infekci je extrémnĕ vysoká. V přírodních podmínkách jsou kočky pravdĕpodobnĕ vystaveny nižším dávkám viru, takže úroveň ochrany v terénu může být vyšší než v laboratoři. Další důvod, proč vĕřit, že vakcinace může pomoci snížit riziko infekce celé populace je že z matematického modelu bylo předpovĕzeno, že dokonce i když relativnĕ malá část populace je očkována vakcínou s pouze 80% úspĕšností, potom je riziko přenosu viru velmi malé.

Dalším mýtem je, že jelikož dospĕlé kočky jsou odolnĕjší vůči infekci FeLV než koťata, nemusí být očkovány. Ačkoliv je pravda, že starší kočky jsou ménĕ vnímavé k infekci FeLV, než mladá koťata, existuje u nich stále značné riziko nákazy. Z tohoto důvodu je nejlepší praxí pro welfare koček každého vĕku je mít je očkované.

Jak by se mĕly používat vakcíny proti FeLV?

Domnívám se, že vakcíny proti FeLV by mĕly být považována za "stĕžejní vakcíny" v situacích, kdy jsou kočky vystaveny jakémukoliv riziku nákazy virem. V podstatĕ to znamená, že všechny kočky by mĕly být vakcinovány, pokud chodí ven a jsou v kontaktu s dalšími kočkami, ať už pocházejí z domácností s jednou kočkou či více kočkami.

Jaký kalenář je vhodný pro očkování proti FeLV?

Základním plánem je základní cyklus očkování (pro koťata dvĕ očkování ve vĕku 8-9 týdnů a ve 12 týdnech, pro dospĕlé dvĕ očkování v rozmezí 3 - 4 týdnů) následované revakcinací po 12 mĕsících. Délka imunity studovaná u nĕkterých vakcín ukazuje, že kočky jsou chránĕny velmi dobře nejménĕ 12 mĕsíců po základním očkování. Kočky, které překonají přirozenou infekci FeLV jsou resistentní vůči reinfekci po dobu více nĕž tří let. Zdali očkování poskytuje stejnou kvalitu imunity není ještĕ známo. Přestože současná doporučení výrobců uvádĕjí, že kočky by mĕly být přeočkovány každoročnĕ, je pravdĕpodobné, že vakcinace může poskytovat ochranu po dobu tří let.