Problémy dutiny ústní a zubů u koček Picture

English Czech Dutch French German Italian Portuguese Swedish

[Přeložila Daniela Hypšová, www.nchk.estranky.cz]

Od Lies Klösters, 2006

U lidí a zvířat se mohou se mohou objevit všechny druhy zubních problémů. Problém, který se objevuje hlavně u lidí (zubní kaz ovlivněný konzumací cukru) se u zvířat neobjevuje často, protože většina zvířat jí mnohem méně cukru než lidé. Přesto se u vašeho domácího mazlíčka mohou objevit problémy se zuby. Jednorázová prohlídka vám řekne, zdali má zvíře dobré postavení zůbů, zdali jsou zuby přítomny atd. Pravidelné prohlídky starších zvířat mohou být prevencí proti zubnímu kameni (calculus) a tvorbě plaku, může být odstraněn v počátečním stádiu, než začne působit problémy. Ale i choroby jako zánět dásní se mohou objevit v každém věku. Stručně řečeno: dobrá zubní prohlídka je velmi důležitá, aby byly potenciální problémy odhaleny včas.

Typy zubů

Všechna zvířata mají zuby, které jsou perfektně adaptované na jejich potravu a způsob života. Některé druhy zvířat mají zuby, které jsou všechny tvarovány více nebo méně stejně, jako kupříkladu žraločí zuby nebo zuby krokodýlů a mnoha velryb, říká se jim homodontní zuby. Většina savců jsou heterodonti a mají několik druhů zubů: řezáky, špičáky, třenové zuby a stoličky( viz vyobrazení 2, 3, 4). Některá zvířata mají zuby, které jsou velmi specifické pro jejich druh (jako zuby jedovatých hadů nebo kly mrožů, slonů a narvalů), jiná mají zuby, které nacházíme u velkých skupin zvířat. Savce můžeme zhruba rozdělit do 3 skupin, které se živí různým typem potravy, jmenovitě:

  • herbivores (bíložravci) s plochými stoličkami pro rozmělňování potravy (zobrazení 2)
  • carnivores (masožravci) s ostrými okraji třenových zubů a stoliček (zobrazení 3)
  • omnivores (všežravci - jedí jak rostliny, tak maso) se zuby, které mají tvar někde mezi masožravci a bíložravci (zobrazení 4)

zobrazení 1:
chrup kosatky
zobrazení 2:
chrup srnce
zobrazení 3:
chrup kočky
zobrazení 4:
chrup gibbona

Kočičí chrup

Kočka je masožravec. Maosžravci mají ostré, členité zuby, které jsou stvořeny pro chytání, držení a trhání kořisti a pokud je to nezbytné, i hryzání kostí. Většina z nich nedokáže žvýkat svou potravu, jejich čelisti se nepohybují zleva doprava, ale jen nahoru a dolů.

Kočka a psi se rodí bez zubů, stejně jako lidé, jejich první zuby - mléčný chrup- jim naroste po několika dnech a je nahrazen trvalým chrupem po několika měsících. Zuby koček a psů nepokjračují dále v růstu jako zuby některých hlodavců, koní nebo slonů.

Složení chupu může být vyjádřeno dentálním vzorcem. Dentální vzorec je složen ze dvou řádků pod sebou - pro horní a dolní čelist. Vzorec následně popisuje polovinu čelisti, neboť levá strana čelisti je identická s pravou (pokud jsou všechny zuby stále přítomny).
Zkratky v dentálním vzorci znamenají: I = řezák, C = špičák, P = třenový zub, M = stolička. Tyto zkratky zapsané malými písmeny označují mléčný chrup, velkými písmeny trvalý chrup. Dentální vzorec kočky je:

mléčný chrup: trvalý chrup:

Ve věku 11 - 15 dní prorazí zoubky kotěte a když je kotěti 37 - 60 dní, je mléčný chrup kompletní. Mléčný chrup je nahrazen trvalým chrupem ve věku 13 - 24 týdnů.

Nahrazení mléčného chrupu trvalým probíhá v přesně stanoveném pořadí:
- I 13 - 16 týdnů
- C 20 - 24 týdnů
- P 20 - 24 týdnů
- M 18 - 24 týdnů
Během období přezubování je možné stanovit dosti přesně věk pro případ, že najdete kotě, u kterého je třeba určit věk.*

Postavení chrupu

Správné postavení chrupu se nazývá "nůžkový skus". Když nejsou zuby umístěny korektně, hovoříme o "anomálii skusu" a poté se takové postavení označuje například jako předkus, podkus, klešťový skus nebo zkřížený skus.

  • Nůžkový skus: spodní čelist by vždy měly být poněkud menší, než horní čelist. Ideální postavení zubů spočívá v postavení řezáků v horní a spodní čelisti, které zapadnou přesně jedny přes druhé a stoličky horní a spodní čelisti dosednou jedna na druhou.
  • Předkus: řezáky spodní čelisti jsou umístěny příliš daleko za řezáky horní čelisti.
  • Podkus: řezáky spodní čelisti jsou umístěny před řezáky horní čelisti.
  • Klešťový skus: řezáky horní a dolní čelisti jsou umístěny jedny na druhých, místo toho, aby přes sebe zapadaly.
  • Zkřížený skus: nebo "křivý skus" nebo "křivá ústa", coý znamená, že levá a pravá polovina čelisti nejsou stejné délky.

Stavba chrupu u psů je uvedena v každém standardu plemene. Plemenné standardy koček nepopisují vždy, jak by měl chrup vypadat. Někdy je v plemenném standardu uvedeno, že předkus může být 1 nebo 2 mm mezi horní a spodní čelistí, v jiných standarech se uvádí, že kočka nesmí mít předkus nebo podkus.

Během psích výstav rozhodčí kontrolují zuby každého psa a špatné postavení zubů má za následek okamžitou diskvalifikaci. Posuzovatelé na výstavách koček se dívají na zuby pouze, když vidí "z vnějšku", že něco není v pořádku. Na výstavách FIFe mají rozhodčí povoleno dívat se do úst každé kočce (což ovšem neznamená, že každá kočka na této výstavě má zkontrolovaný chrup), jiné asocoace dokonce nepovolují kontrolu kočičích úst, nebo pouze tehdy, když rozhodčí dostane od majitele povolení k prohlídce. Toto pravidlo bylo schváleno některými asociacemi kvůli riziku šíření chorob. Samozřejmě, že je to opodstatněné, kočičí ústa jsou plná bakterií. (To je také důvod, proč kočičí kousnutí vede mnohem častěji k zánětu, než psí kousnutí). Avšak nedostatek této standarní kontroly jakožto součásti posuzovacího protokolu také znamená, že je malý nebo vůbec žádný profesionální přehled o chrupu a čelistech.
Měli bychom si uvědomit, že kočky při prohlídce tlamičky vždy ochotně nespolupracují - na rozdíl od psů, kteří pro to mohou být cvičeni poměrně snadno. Když se na výstavě kontroluje kočičí chrup a něco není v pořádku, mělo by to mít za následek diskvalifikaci, stejně jako u psů.

Psům s velmi úzkými tlamami někdy chybí jeden nebo více řezáků. U plemen s velmi krátkými tlamami mohou někdy chybět i stoličky. Pro psí plemena se středně dlouhou až dlouhou tlamou standard plemen obvykle stanovuje, že nejlepší je nůžkový skus, ale že je povolen i klešťový skus. Mnoho podkusů můžeme vidět u psích plemen s velmi krátkými tlamami, což je také uvedeno v jejich plemenném standardu. Všechny druhy problémů mohou být způsobeny příliš velkým prostorem mezi čelistí (u předkusu nebo podkusu), protože zuby se náležitě nesevřou. Například během porodu, při kterém fena nemůže osvobodit štěně z plodového obalu sama, protože nedokáže zachytit obal mezi zuby. Když fena s velkým podkusem nebo předkusem rodí bez toho, aby člověk vysvobodil štěňata z plodových obalů, štěňata se pár minut po porodu zadusí.

Různá kočičí plemena nejsou fyzicky tak odlišná jako je tomu u plemen psů, zvláště rozdíly ve velikosti těla jsou nepatrné. Ale tvar hlavy je odlišný zvláště u těch plemen, která byla šlechtěna na extrémní vzhled již po dlouhé časové období. Dlouhé tlamky mohou způsobovat předkusy, ale tyto předkusy obvykle nejsou tak velké, aby působily problémy. Jak již bylo popsáno výše, krátké tlamky působí problémy pravidelně. To je důvod, proč právě chovatelé koček, kteří pracují s plemeny s krátkými tlamkami musí dávat velký pozor, aby se neobjevily stejné problémy, které můžeme vidět u psů k krátkými čenichy. Některé kočky ( včetně koček s dlouhými nebo středně dlouhými čenichy) mají problémy s tvářemi různé délky, špatně umístěnými špičáky nebo křivým skusem. Prováděním dobré a pečlivé selekce u chovných zvířat, se chovatelé mohou ujistit, že tyto problémy se neobjeví u velké části populace, ale zůstanou výjimkami.

Plak a zubní kámen

Zápach z úst a slintání mohou být prvními příznaky problému s dutinou ústní vašeho domácího mazlíčka, v pozdějším stádiu již může odmítat jíst (zvláště, pokud je strava složena z tvrdého typu potravy), protože je bolí dásně. Jelikož dásně mohou začít krvácet, zvíře si může mnout tlamičku tlapkou a kočka někdy nechce pečovat o svou srst (olizovat se). Jemně nadzdvihněte rty svého zvířete a zkontrolujte tlamku, zdali v ní není plak, zubní kámen, zanícané dásně a ztracený nebo zlomený zub.

Většina problémů začíná plakem. Plak se nachází na hranici zubu a dásně a obsahuje mnoho bakterií. Po chvíli plak ztvrdne do hnědé vrstvy, která pokryje zub: zubního kamene. Zubní kámen může způsobit bezpočet problémů jako jsou záněty a krvácení dásní, hnití zubu, uvolnění zubu, který může vypadnout nebo musí být vytržen. Pokud zubní kámen zůstává na zubu příliš dlouho zánět dásně se může vyvinout v gingivitis (oteklé, zanícené a krvácející dásně). Bakterie ze zubního kamene se mohou dokonce dostat i do krevního oběhu a ovlivnit zdraví vaší kočky tím, že způsobí zánět v ledvinách, srdečeních chlopních a v meziobratlových ploténkách.

scaler

Se scalerem ( který lze zakoupit přes internetu nebo u vašeho veterináře nebo dentisty) můžete zubní kámen seškrabat. Můžete to provést sami nebo to může udělat váš veterinář. Psům také pomáhá dát jim kosti, žvýkáním kostí se zuby očistí. Některé kočky také rády žvýkají kosti, ale nedělá to každá kočka. Nikdy nedávejte uvařené, kosti svému psovi nebo kočce, ale syrové: uvařené osti jsou měkčí a snadno se tříští. Kosti by neměly být příliš malé, psi (nebo kočky) by je mohli spolknout a zadusit se.

Někteří výrobci krmiv pro zvířata se zabývali tímto problémem a své krmivo podle toho přizpůsobili. Výsledkem jsou různé typy suchého krmiva s velkými, tvrdými kuličkami, které jsou příliš velké na to, aby je kočka mohla spolknout celé. Tyto kuličky by měly odstranit plak a zubní kámen ze zubů, když zvíře rozkousne kuličku. Trochu to pomáhá, ale nestačí to na to, aby se kočíčí zuby udržely čisté. (Pokud krmíte svou kočku suchým krmivem, zajistěte jí dostatek pitné vody).
Čištěním kočičích zubů dosáhneme ještě lepších výsledků v odstraňování plaku a tím se i vyhneme vzniku zubního kamene, ačkoliv není snadné toto čištění provádět. Kočka si na ně musí skutečně zvyknout, ale není nemožné učinit z něj další běžnou denní záležitost. Zvláště, pokud po čištění dostanou malou odměnu, jako je specielně pro kočky vyrobená zubní pasta (nepoužívejte pastu vyrobenou pro lidi!), podvolí se vašemu přání.

Zánět dásní, periodontitis a stomatitis

Pokud je dáseň červená, zduřelá a snadno krvácí, nazýváme tento stav gingivitis. Může se to stát kočkám jakéhokoliv věku. Zánět dásní může být způsoben zubním kamenem, ale může se také objevit spontánně, i když o zuby pečujme velmi dobře. Existuje mnoho teorií o příčinách takto spontánně se objevujících zánětu dásní. Názory na léčbu jsou rovněž různé.

Prvním příznakem zánětu dásní je červená linie podél zubu v dásni. V tomto stádiu lze proces zastavit - zvláště, je-li způsoben plakem nebo zubním kamenem - tím, že zub důkladně vyčistíme. Zánět v dásni zmizí bez toho, aby poškodil zub.
Když již zánět dásně postoupil, může zasáhnout také kost pod dásní a tomuto stavu se říká periodontitis. V tomoto stádiu začně dáseň rapidně růst a zuby nemohou být zachráněny (buď vypadnou samy od sebe nebo musí být odstraněny). Periodontitis není vratná jako je zánět dásní. Je tedy velmi důležité držet situaci pod kontrolou a nedovolit, aby onemocnění postupovalo dále.

Jak začíná periodontitis.
1=dáseň, 2=kořen, 3=cement, 4=čelist, 5=koruna, 6=plak, 7=tzubní kámen.

A = První tvorba plaku. Dáseň začne poněkud ustupovat.
B = Pod dásní se tvoří zubní kámen. Dáseň je podrážděná a opuchlá. Zub je v čelisti fixován méně pevně.
C = Dáseň je vážně zanícená a je ošklivě oteklá. Zub je téměř uvolněn z čelisti a brzy vypadne.

Někdy není zánět pouze na okraji dásně v okoli zubu, ale je zanícena také slizniční membrána celých úst. Tomu se říká stomatitis. Kočky s tímto onemocněním často hodně sliní a téměř nebo zcela přestanou jíst kvůli bolesti v tlamičce.

Není ještě jasné, co způsobuje zánět dásní, periodonitis a stomatisis. Existuje několik teorií týkajících se těchto onemocnění, např. reakce imunitního systému na bakterie v ústech nebo autoimunitní reakce. U některých koček začíná choroba, když jsou ve zranitelném stavu, jako např. kočky, které právě mají koťata, nebo zvířata, která jsou nemocná nebo právě dostala každoroční očkování. Existují také náznaky, že se na onemocnění mohou podílet i dědičné faktory, zejména pokud rodiče a/nebo prarodiče postižené kočky také měli stejnou dispozice. Nanaštěstí žádný vědec zatím nezjistil, co přesně tato onemocnění způsobuje.

Zdá se, že dědičná forma těchto onemocnění se léčí obtížněji, v mnoha případech musejí být zuby vytrženy, protože zánět nelze kontrolovat. Jakmile jsou zuby odstraněny a s nimi i plak a zubní kámen, kočka přestane trpět záněty. Pro kočky s nedědičnou formou těchto problémů mohou být řešením antibiotika nebo čištění zubů, ale ani zde není vždy možné vyhnout se odstranění zubů. Ve všech případech je dobré věnovat pozornost kvalitě života vaší kočky a přizpůsobit tomu léčbu (samozřejmě po konzultaci s vaším veterinářem!).

Resorpční léze dutiny ústní u koček neboli FORL

Tato fotografie ukazuje špičák s malou, stěží viditelnou skvrnou slizniční membrány na okraji dásně.

Rentgenový snímek ukazuje že malá skvrna mukózní membrány je pouze špičkou ledovce: kořen špičáku je téměř úplně zničený (viz šipky)
Foto: Dr. Markus Eickhoff **.

Toto onemocnění postihuje většinou kočky, které jsou v průměru starší než 4 roky. Jiné názvy pro tento defekt jsou dutiny (cavity), vnější nebo vnitřní kořenová resorpce, eroze cervikálních linií nebo léze krčku.

U zasažených zubů se objevují léze v kořenech zubů. Je to mimořádně bolestivé. Tudíž některé příznaky této chorob jsou: slinění, krvácení z tlamičky, známky bolesti při dotyku tlamičky. Kočka vykazuje hlad, běží ke svému jídlu ale upustí jídlo nebo nezačne jíst vůbec. Postižené zuby musí být téměř vždy odstraněny protože pro toto onemocnění není léčba. FORL je progresivní onemocnění, což znamená, že dokonce i když jsou z tlamičky odstraněny všechny postižené zuby, u zbývajících zubů se mohou vyvinout stejné příznaky.

FORL není chorobou, která může být vždy diagnostikována na první pohled nebo při zběžném pohledu, kočka se zuby, které se zdají být v perfektním stavu může přesto trpět FORL. Zubní kámen a plak nejsou příčinami FORL. Pouze rentgenový snímek může ukázat, co se děje pod povrchem dásně.


DŮLEŽITÉ: má-li vaše kočka vážné problémy s dutinou ústní nebo zuby, prosím, vezměte ji k veterináři, který se specializuje na stomatologii!

Odkaz na literaturu:

* Tandheelkunde bij hond en kat, Dr. Leen Verhaert, Dipl., E.V.D.C.
** FORL – Die neue Geißel der Katze, Dr. Markus Eickhoff.