Testovací páření nových zakladatelských linií Mainských mývalích koček? Picture

English Czech Danish Dutch French Italian Norwegian Portuguese Swedish

[Přeložila Daniela Hypšová, www.nchk.estranky.cz]

Od Judith Schulz, Prairiebaby cattery, Canada.

(Prosím, pov šimněte si: Tento článek m ůže být použit též pro ostatní plemena)

Pokud se chovatel rozhodne zařadit novou zakládající linii do své chovné stanice, s největ ší pravděpodobností si položí otázku: Jaký typ testovacího páření je nejpřesvědčivěj ší? Co třeba inbreedingový test? Kdy je takový test nezbytný a kdy je naopak takové testování bezcenné?

I když vět šina lidí věří, že incest nám ukáže recesivní geny, takové testovací období nám ve skutečnosti dá pouze velmi mlhavé a ne˙plné informace. Nová zakladatelská kočka má obvykle genotyp, který je pro nás neznámý. Neznámý genotyp znamená, že nevíme, jestli je nositelem nějakého nežádoucího genu nebo ne. Nositelkou čeho? Zpravidla skutečně nevíme, co máme v genotypu nové zakladatelské kočky hledat. Jinými slovy, neexistuje pro nás žádný zp ůsob, jak spočítat kolik ko ťat bude třeba k obdržení přesvědčivých výsledk ů pro cokoliv. Jelikož nem ůžeme říci, jaká je pravděpodobnost, že zakladatelská kočka nese nějaký recesivní gen, možná budeme muset vyprodukovat mnoho, mnoho inbredních vrh ů, abychom zjistili o nové linii více. M ůže to i znamenat 100 nebo dokonce je ště více ko ťat.

A co etická stránka dlouhého inbredního testovacího období. Jestliže páříme plného bratra se sestrou po několik generací, automaticky zp ůsobíme, že t- a b- lymfocyty u ko ťat budou do určité míry stejné. Jelikož tyto bu ňky jsou zodpovědné za rozpoznání nemoci a za schopnost bojovat proti chorobám, celková imunita zvířete by takovým pářením mohla poklesnout. Někteří chovatelé v dobách počátku šlechtění dělali mnoho inbreedingových test ů, aby se dozvěděli o skrytých barvách, nebo aby zlep šili typ (měli bychom zmínit, že lep ší zp ůsob, jak zjistit, zdali má kočka gen pro masku, by bylo zkřížit zakladatelskou kočku se siamkou místo toho, aby byla zkřížena se svým bratrem - ale to zmi ňuji pouze mimochodem.) Budeme-li v takovém zp ůsobu chovu pokračovat, vy šlechtíme chronické usmrkánky s citlivými žaludky, kteří musejí být drženi v téměř sterilním prostředí, aby se udrželi jakž takž zdraví. Tento typ chovného experimentu, pokud se provádí několik generací, pravděpodobně zapříčiní narození značného počtu ko ťat, u kterých je velká pravděpodobnost, že zemřou na rakovinu v ranném věku, budou mít stra šné dásně a zuby, vyvinou se u nich v šechny možné druhy alergií nebo se stanou chronickými URI přena šeči. To v šechno jednodu še proto, že taková ko ťata mají slabý imunitní systém. Věděli jste, že schizofrenické a popudlivé chování je také vedlej ším efektem inbrední deprese? Zdá, že zcela přehlížíme skutečnost, že noví majitelé na šich "výrobk ů" budou muset platit za v šechnu lékařskou péči v případě, že období testovacího páření po škodí imunitní systém ko ťat. Zaujati na ším projektem - mnohokrát s nejlep šími ˙mysly, s tím souhlasím - máme sklon někdy zapomínat, že inbrední chov se netýká pouze rodokmen ů a genetiky. Vzhledem k tomu, že domovy milovník ů zvířat jsou obvykle nejlep ším životním prostředím pro na še ko ťata, byl by takový inbrední testovací chov férovým jednáním jak v ůči narozeným ko ťat ům, tak v ůči majitel ům samotným?

Měli bychom zde také zmínit, že embryo s těžkými defekty je často absorbováno a nenarodí se. Na ším jediným d ůkazem o podobné události by mohla být men ší četnost vrhu. Absorbovaná a mrtvě narozená ko ťata jsou u inbredních vrh ů velmi běžná. Byla "neviditelná" absorbovaná ko ťata ta jediná s plochým hrudníkem? Vyvinul by se u dvou mrtvě narozených ko ťat z na šeho vrhu na 5-ti měsících věku zálomek na ocase? Kdo ví? --Nepřinesli jsme s novou zakládající linií- se záměrem dodat čerstvou krev do plemene-abychom nakonec přinesli stejnou recesivní vlohu, které jsme se vlastně snažili zbavit? Měli bychom si uvědomit, že kočky některých zakladatelských linií již mají jistý stupe ň inbreedingu. Neměly by tedy být pářeny znovu příbuzenskou plemenitbou.

Když chce chovatel zjistit, zdali zakládající kočka nese jisté recesivní geny měl by pářit kočku s takovým jedincem, který je známým nositelem. V tomto případě z přibližného počtu 16- ti narozených ko ťat m ůžeme nabýt 99% jistotu, že kočka zakládající linie nenese tuto specifickou genetickou vadu. Tato ko ťata NEMUSEJÍ být chována příbuzenskou plemenitbou. Narazíme potom na problém se zasaženým genpoolem. Poté, co je za námi testovací fáze s na šimi 16 ko ťaty, logicky spáříme novou linii s p ůvodními liniemi a integrujeme čerstvou krev do celkového genpoolu. Protože ale v šechny čistokrevné druhy jsou relativně inbrední (liniová plemenitba), mnoho z nich NESE stejné genetické defekty. To m ůže znamenat, že potomstvo "testované linie" bude pářeno zpět na zasažený genpool a problém se pravděpodobně náhle vynoří po dvou generacích. Tedy co získáme? Máme snad pokračovat a vyprodukovat dal ších 16 ko ťat se známým nositelem v dal ší generaci - a následně v dal ší generaci?

A co "metoda 7 ko ťat"? Někteří chovatelé říkají, že testovací chov by byl smysluplněj ší, kdyby jeden partner nesl nechtěné geny homozygotně. Tyto kočky by potom musely vyprodukovat pouze 7 ko ťat, abychom si byli 100% jisti, že dal ší chovný partner nemá tyto specifické geny. Jenže je zde dal ší otázka: Jestliže tato kočka nese geny homozygotně, tak logicky také vykazuje nějaké po škození (má problém), že? Je-li genetická vada vážná, budeme chtít produkovat několik vrh ů s takovou kočkou jenom abychom zjistili, jestli na še nová zakladatelská kočka nese stejné geny? Na druhou stranu, jestliže není natolik vážná a my chceme pouze zjistit, jestli nenese vadu na kráse, jako je medailonek nebo háček na ocase, potom by metoda 7 ko ťat byla jistě užitečná kdyby- kdyby nebylo v šech těch krásných polygen ů!

Dal ší aspekt se týká nových mutací. Testovací páření m ůže produkovat nějaké nové genové mutace, které by se neprojevily v žádném jiném chovu, dokonce i u stejného chovného páru. Jinými slovy, počet ko ťat 15 - 16 možná ukáže špatné geny, které hledáme- ale ne proto, že je rodiče nesou, ale kv ůli náhlé změně v bu ňce.

Dokonce i když nová zakladatelská linie je d ůkladně prověřena a vyzkou šena zodpovědným chovatelem, nem ůžeme garantovat, že tyto linie jsou bez genetických chyb. Konec konc ů žádné živé stvoření není prosto genetických chyb. Lidé, kteří by rádi začali s "čistou" zakladatelskou linií, by si měli jednodu še uvědomit, že prostě žádné takové čisté zakladatelské linie NEEXISTUJÍ . V šechny kočky a v šechny linie nesou nechtěné recesivní geny. Nejsou žádné čisté linie a nejsou žádné perfektní kočky. Jestliže bychom chtěli testovat příbuzenskou plemenitbou v na šich současných výstavních liniích, za níž by následovala přísná selekce, kolik koček by z ůstalo v na šich chovných programech? Jestliže známe odpově?, tak proč chceme testovat na še zakladatelské kočky? Zdá se, jako kdyby tyto metody byly krokem zpět. Jako bychom se téměř snažili chovat pro nechtěné vlohy místo přímého chovu pro CHTĚNÉ charakteristiky.

Chovatelé, kteří si stále myslí, že znají své vyzkou šené výstavní linie a že se chyby týkají pouze vad, které by mohly nést kočky zakladatelské linie, by si měli uvědomit, že inbreedingové testování s jedním rodičem zakladatelské linie a druhým rodičem s plným rodokmenem neposkytuje ani d ůkazy o "čistotě" na ší nové linie, ani o "čistotě" na ší staré linie. Proč? Protože recesivní geny by musely být neseny oběma chovnými partnery, aby se projevily u potomstva. Jinými slovy, jestliže se problém vynoří, nová linie by nepřinesla do na šeho chovného programu nic, co už ve skutečnosti ve staré linii nemáme.

Často chovatelé začlení jednu outcrossovou kočku do chovné stanice, sestávající v pr ůměru z 5 až 15 dal ších koček s ˙zce příbuznými rodokmeny. Tento nový outcross potom má za ˙kol vyrovnat (vybalancovat) genetické defekty, které se v této chovné stanici manifestovaly po mnoho let. Tímto zp ůsobem to pochopitelně obvykle nefunguje. Trvá určitý čas, zbavit chov podobné zátěže. Podvádíme sami sebe, pokud si myslíme, že m ůžeme urychlit věci za pomoci inbredního testování. I když takové testování provedeme, m ůže si být téměř jisti, že ná š inbreedingový test nám BUDE přiná šet problémy, protože na še zakladatelské kočky nesou nežádoucí geny stejně jako každá jiná kočka- není tedy třeba testovací páření. Co uděláme, když to zjistíme? Necháme v šechno vykastrovat a začneme od začátku? A potom, jestliže nastane dal ší problém v na ší nové linii (což se s největ ší pravděpodobností stane a jestliže je to pouze ze v šech testovacích páření), měli bychom potom přestat i s touto linií? Nebo máme držet potomstvo pro chov a skrývat komplikace před ostatními, abychom jim nabídli to, co od nás očekávají- "čisté" základy? Proč používat inbrední plemenitbu, abychom zjistili, co by stejně každý očekával?

Shrnutí: Defektní recesivní geny mohou být eliminovány pouze v omezené míře, bez ohledu na to zdali a jak mnoho testovacích páření bylo provedeno. To platí pro v šechny mainské mývalí kočky. Na še naděje spočívá v začle ňování nepříbuzných nových krevních linií a jejich připáření k na šim obvyklým výstavním liniím. Tyto zakladatelské kočky mohou přinést nové problémy do na šich starých linií stejnou měrou, jako na še staré linie mohou předat stávající problémy na šim novým zakladatelským kočkám. Av šak problémy s genetickými chybami mohou být minimalizovány nebo dokonce opraveny za pár generací- pokud se budeme držet daleko od inbreedingu. Recesivní geny se mohou stát problémem pouze tehdy, jestliže tyto geny nesou oba rodiče. Šance, že dvě kočky nesou stejné geny je mnohem men ší, pokud jsou partneři nepříbuzní. Jestliže se problém objeví, m ůžeme jednat okamžitě. Kombinace TOS (testování na genetické choroby, outcross a selekce) není odpovědí na v šechny zdravotní problémy. Av šak, outcross je rozhodně nejvýkonněj ším zp ůsobem, jak redukovat problémy spojené s imunitou. Outcross kombinovaný s testováním a selekcí je také efektivním nástrojem k boji s problémy s genetickými chorobami. Kdybychom se vyhnuli chovu s příli š omezeným genpoolem od začátku, nemuseli jsme dnes platit za drahé testy na HCM a HD - prostě proto, že by tyto problémy neexistovaly v tak obrovském stupni. Mnoho z nás se snaží o dobré zdraví, ale nikdy v na šich cílech a vizích nedosáhneme plného ˙spěchu. Dokonce s nejlep šími ˙mysly, chovatelství z ůstane rizikem a spoustou práce. Nezbývá nám, než se modlit a věřit v to nejlep ší. I když naděje m ůže být křehká, je přesto věčná...