Sibiřská kočka:
bez Masquerade.
Picture

English Czech Dutch

[Přeložila Daniela Hypšová, www.nchk.estranky.cz]

Od Alex Kolesnikov, PhD v molekulární genetice, CHS Sibaris, Rusko.
(přetištěno se svolením)

Část III.

Sibiřská kočka: od neznámého neznámého ke známému neznámému.

Před několika lety jsem napsal článek o teoreticky možném původu Sibiřských koček. Pokládal jsem tento článek za první část jistého cyklu článků věnovaných Sibiřským kočkám. Od té doby však uběhlo téměř pět let a ani já, ani nikdo jiný s dlouhou zkušeností se Sibirkami v Rusku nedokázal pokračovat v cyklu dokumentů použitelných pro zahraniční čtenáře a věnovaných tomuto pozoruhodnému plemeni. Není dáváno za vinu ruské komunitě chovatelů koček, že nebylo uděláno nic k tomu, aby seznámili zbytek světa s tím "co se děje" u Sibiřek, ale na druhou stranu, překvapivě málo bylo uděláno kromě důležité tuzemské události, jakou byla významná aktualizace "jádra původu" ruského standardu sibiřských koček v roce 2005 a uskutečnění několika workshopů věnovaných budoucnosti sibiřských koček. Samozřejmě nezmiňuji chov samotný, ve kterém byly učiněny některé pozoruhodné úspěchy, zvláště v porovnání posledních 4 - 5 let s polovinou 90. let.

Mezitím se plemeno rozšířilo po světě. Ačkoliv jsou chovné stanice sibiřských koček nyní na místech tak vzdálených Rusku, jako je Malajsie, Austrálie a Jižní Amerika, mnoho lidí stále docela nic netuší o Sibirkách, dokonce i ve staré dobré Evropě. Když jsem na výstavě, hodně často slyším otázku náhodného diváka a dokonce i chovatele, který nemá k Sibirkám žádný vztah: "Co je to za kočku?". Naštěstí moderní felinologie se stala tak populární, že většina návštěvníků výstav a přítomných chápe, že se nedívají ani na norskou lesní, ani na mainskou mývalí kočku, ale na něco nového a stále nepříliš běžného. Je to zvláště pravda s ohledem na Sibirky vzácných barev, které nejsou téměř nikdy k vidění u polodlouhosrstých koček, jako je např. zlatá.

Tak proč tedy byla další část článku odkládána po tak dlouhou dobu? Hlavně proto, že uceleným představám o přítomnosti a budoucnosti Sibirek se nedostávalo místa v autorově mysli. Ačkoliv je užitečné odvolávat se na historii, nejdůležitější je budoucnost vývoje plemene a to není tak zřejmé a jasné, jak by mělo být. A rozhodování o tak nestabilní věci, jako je budoucnost plemene, by měla být učiněna velmi opatrně. Pozorování tisíců koček, sbírání mnoha informací, účast na mnoha diskuzích a workshopech věnovaných pozměňovacím návrhům původního sibiřského standardu mi velmi pomáhala ve formování více nebo méně shodného názoru na současnou situaci a budoucnost Sibiřek. Před pěti lety to nebylo možné, protože tehdy byl počet Sibirek omezený a jakékoliv genetické informace vztahující se k Sibirkám chyběly.

Sibiřský standard a sibiřský archetyp: vidět znamená uvěřit?

Hlavní body standardu plemene a rozvoje plemene byly a mohou být předmětem dosti vzrušených debat. Proto jsem se v této části snažil podat fakta, která mohou být členy sibiřské komunity relativně snadno ověřena. Také doufám, že si každý čtenář utvoří své vlastní závěry a nejlepší bude, posílí-li je dalšími prokázanými fakty a pozorováními.

Co je nejdůležitější téma v současném vývoji Sibiřských koček? První a nejpřednější je opravení a důsledná interpretace standardu všemi chovateli. Jakožto mladé plemeno se starými domorodými kořeny zastoupené různými liniemi v různých oblastech jak v Rusku, tak v zahraničí, Sibiřské kočky potřebují jasnou identifikaci archetypu a zabudování archetypových znaků do standardu. Standard sám a vysvětleni jeho zvláštností jsou vysoce důležité pro přírodní plemeno, jakým Sibirky jsou. Se zřetelem na to jsem napsal oddělený článek věnovaný zvláště tomuto tématu a založený na workshopu, který se konal v roce 2005 a byl věnován téměř výlučně standardu SIB. Toto bude třetí část a závěr této současné stati o Sibirkách. Proto se zde nebudu zamýšlet nad otázkou standardu , ale určité přesahy mezi články budou nevyhnutelné, aby čtenář lépe porozuměl. Druhé téma logicky následuje z "mládí" plemene je jím problém konzistence plemene a způsob stabilizace plemene. A to je téma v současné době těžce bránící rozvoji plemene jak uvnitř Ruska, tak mimo Rusko. Systematický chov Sibirek začal před 20-ti lety, ale již tehdy byla učiněna zkušenost s vážnými problémy. Následující body hrozící určitými aspekty vývoje Sibirek , zvláště pro zahraniční chovatele jsou:

  1. Opomenutí faktu, že před 20-ti lety byl chov Sibirek započat amatérskými Argonauty, kteří se spěchali hledat felinologické zlaté rouno, a ne felinologickými profesionály
  2. Víra, že kočky ze dvou Ruských hlavních měst skutečně formovaly sibiřské plemeno
  3. Víra, že kočky importované desetiletí předtím z Ruska mohou být použity pro rozvoj moderních sibirek tak úspěšně, jako jejich vzdálení potomci

S těmito nesprávnými názory se v určitých chovatelských kruzích též široce rozšířil názor, že Sibiřky trpí nedostatkem archetypu. Pokud neinvestujete mnoho času do důkladného rozboru rodokmenů, je možné vyjádřit běžný náhled, že téměř všechen počáteční genpool pochází z Petrohradu a z Moskvy. Tento náhled však není správný. Když už hovoříme o prostých číslech, ano, může se říci, že více jak 90% původní zakládající populace pochází z těchto dvou měst. (Nebereme v úvahu kočky, které byly přivezeny do Německa během posledního desetiletí SSSR a později byly uznány jako sibiřské). Ale pokud budeme mluvit o vlivu určitých linií na moderní Sibirky, stane se okamžitě zřejmé, že některé zakladatelské kočky měly větší vliv na další vývoj sibiřských koček a že ve skutečnosti se narodily mimo Moskvu a Petrohrad. Slavní Abakanové (Amur, Aldan a Argo), nebo přesněji řečeno, jejich nejbližší potomci, pocházeli ze Sibiře a Dálného východu. Tyto kocoury je možné nalézt možná v polovině rodokmenů moskevských Sibirek a jsou očividně původem ze Sibiře a Dálného Východu. Obecně, velký počet výborných a dokonce vynikajících Sibirek byl narozen jako výsledek křížení moskevských linií a linií ze Sibiře a Dálného východu. Příklady se neomezují jen na časnou Abakanskou linii, ale také reprezentují Irdie (Teskuchii Sibirskij Moroz Mur), Busika a jeho potomky z Krasnojarska a další kočky. Tato pozorování silně naznačují existenci určitých archetypů u Sibirek, které mohou být částečně ukryty v místních populacích, ale projeví se po větším počtu outcrosů mezi kočkami z různých oblastí (lokací) (Fig 1.)


Siberian archetype

1. Sibiřské archetypy.


Rodokmeny těchto koček mohou být nalezeny na URLs:
http://www.pawpeds.com/db/?a=p&id=293706&g=4&p=sib&date=iso&o=ajgrep (pro kočku vlevo), a
http://www.pawpeds.com/db/?a=p&id=218781&g=4&p=sib&date=iso&o=ajgrep (pro kočku vpravo).

Toto pozorování je velice důležité, protože poskytuje genetický důkaz pojetí ve kterém byly tvořeny ranné popisy Sibiřských koček. Bude třeba více popisů archetypů v Třetí části, kde jsou představeni tři kocouři, kteří se narodili v různých částech a z částečně nebo výrazně odlišných rodičů. Všichni však, mají společný rodový původ, ačkoliv velmi vzdálený (jednou v 5-ti generacích pro kocoura 2 a 1, např.). Důležité že všichni tři kocouři se narodili více něž před 10-ti lety a všichni předci v jejich rodokmenech jiní než ti v Abakanské linii, jsou absolutně odlišní (nebo pre-Abakanské kočky u kocoura 2).

A ještě další pár fotografií vykresluje dvě kočky se vzdálenými příbuznými v devátém koleni rodokmen. Tyto kočky se narodily od sebe vzdáleny přibližně 5 000 km a žádný z jejich příbuzných se nikdy nepotkal s výjimkou pre-Abakanských koček pocházejících ze Sibiře a Dálného východu. Tyto příklady uvádím pouze, abych vysvětlil, proč ne množství, ale genové kombinace jsou důležité v objasnění skutečného vlivu na vytvoření plemene. Navíc, tyto příklady naznačují existenci sibiřského kočičího archetypu, který nemohl být vyhlazen navzdory nedostatku systematického chovatelství v bezpočtu chovných stanic během počátku devadesátých let.

Něvské kočky: Ace Ventura za maskou.

Třetím tématem je problém Něv a jejich příbuznosti se sibiřskými kočkami. Toto téma je ve skutečnosti součástí předchozího tématu a všechny liché "víry" popsané výše platí také pro toto konkrétní téma. Něvy byly akceptovány jako barevná varieta Sibirek v mnoha felinologických asociacích jako jsou WCF, CFA, TICA atd. Hlavní důvody pro přijetí byly popsány jako "dlouhé setrvávání řečených barevných variet mezi původními polodlouhosrstými kočkami v Rusku". V době, kdy došlo k jejich uznání, nebyly možné žádné genetické analýzy a analýzy skutečného původu Něv. Zapojení polodlouhosrstých koček se zbarvením colourpoint v počátcích chovu Sibiřských koček v Petrohradě (bez pečlivé analýzy jejich původu), bylo pokládáno za dostačující základ pro zahrnutí Něv do tvorby plemene Sibiřská kočka. Pokusme se tedy s velkým prodlením (čtenář jistě pochopí, že je zde pro to omluva) předvést přinejmenším část takové analýzy se záměrem lépe porozumět kořenům Něv.

Soudobá ruská felinologie je velmi soutěživá s množstvím vynikajících koček a chovných stanic různých plemen, známých jak národně, tak mezinárodně. Velké kočičí asociace ve světě neuznávají pouze Sibirky, ale objevila se též některá další ruská původní plemena, jako je Donský sfinx, Kurilský bobtail a pár dalších, méně známých. Jestliže člověk pozoruje současnou ruskou felinologii, ale trpí nedostatkem vhledu odborníka stejně jako zasvěcence do znalosti situace před 15 - 20 lety, může se domnívat, že se to tehdy dělo ve stejném státě, právě jako v jejich vlastním (Evropě, US, Kanadě, Austrálii). Takový náhled by byl velkou chybou. Četl jsem na některých webových stránkách chovných stanic Sibirek v zahraničí že : "v SSSR kočky nebyly povoleny kvůli nedostatku jídla". Toto tvrzení je směšné, ale ne více než stavět na předpokladu, že felinologie v Rusku před 20. lety byla zkušená a dobře rozvinutá. Naštěstí uznání sibiřského archetpu bylo jedním z nejdůležitějších úspěchů prvních chovatelů a posuzovatelů koček. V oné době tito lidé nesestavovali ucelený standard plemene, ten prošel během uplynulých let četnými opravami. Avšak první chovatelé a posuzovatelé zachytili plemenné archetypové rysy běžné jak pro obě velká města, tak i pro sibiřský "zapadákov".

Navzdory tomuto úspěchu, pozadí na kterém se Sibirky a Něvy objevily, bylo očividně tvořeno amatéry. V současné době je v ruských felinologických médiích "le ton mauvais" připomínat nedostatek systematického vzdělání prvních ruských felinologů a zmiňovat se o skutečném původu "sibiřských" colourpointů. Toto se zvláště dělo během žhavých debat mezi anti-Něvaři a a pro-Něvaři (Big-Endians , Little -Endians), které se probíhaly před 3-4 lety. Mám sklon vyjádřit zde ironii (zdvořilost k Jonathanu Swiftovi) protože argumenty zaznívající v oněch debatách na obou stranách byly většinou nesmyslné a směšné. Aby to nebylo nepodložené, uvádím, že osoby se hádaly kvůli utvoření odděleného plemene založeného na Něvách a byly obžalovávány z pokusů eliminovat Něvy, protože začaly vítězit nad tradičními Sibirkami na výstavách. Je však zajímavé, že otravní "něva terminátoři" nebyli podezřívání z eliminace dalších soutěžících polodlouhostsrých plemen jako jsou MCO, NFO, TUA a další. Politováníhodné bylo, že tyto debaty vedly k pokusům skrýt fakta o původu Něv. Výsledkem byl bezpočet mýtů, který byl shromážděn k legitimizaci Něv jakožto pravých a nefalšovaných Sibirek. Ačkoliv analýzy mýtů vytvořených před 3 -5 lety nejsou tak mimořádně zajímavou úlohou (ne tak zajímavou jako analýzy mýtů přežívajících milénia lidské historie), je to to co potřebujeme, abychom porozuměli původu Něv a trendům vývoje sibiřského plemene.


Pallas cat

2A. Pallasova kočka.

Primární myšlenka byla, že "polodlouhosrsté kočky s colourpointním zbarvením byly přítomné v Rusku mnoho staletí společně s ostatními kočkami." Jako "důkaz" je často citován Pallasův případ. Skutečně, Pallas pozoroval colourpointy poblíž města Mokshan (na Volze) v roce 1793. ( Fig. 2A).


Modern Thai cats

2B, C. Moderní Thaiské kočky z Ruska.

Na základě těchto pozorování se usuzovalo, že colourpointi byli v Rusku ve velkém množství po staletí. Avšak bližší prozkoumání této pěkné kresby zřetelně ukazuje klasickou krátkosrstou Thajskou kočku s "jablkovitým tvarem hlavy" (Fig. 2B, C), jejíž původ z Jihovýchodní Asie je dobře znám a je neoddiskutovatelný (viz níže). Takže, jestliže se snažíme usuzovat na původ Něv od koček jako jsou ty pozorované Pallasem, Něvy by neztratily svůj původ jako outcross ruských původních koček a Thajských koček.

Zmiňme se o některých zdrojích informací z "první ruky" otevřením knížky Olgy Mironovy "Původní Ruské kočky", vydané v roce 2003, strany 29-31. Tato část knihy je věnována Něvám. Na začátku této kapitoly, Mironova absolutně otevřeně připouští, že : "Sibiřské kočky se staly příbuznými Něv díky produkci potomstva se siamskými (thajskými - A.K.) kočkami dovezenými z ciziny vynikajícím ředitelem loutkového divadla, Sergejem Obrazcovem." [1] Jak víme, loutky a loutková divadla hrála významnou roli v životě Ruska a stejně tak i dalších zemí, avšak přesto tato skutečnost nemůže být důvodem přijmout outcrossové plemeno Něva jako sibiřskou kočku.

Byl Obrazcovův případ (Moskva) dovezených colourpointních koček do Moskvy ojedinělý? Samozřejmě, že nebyl. Možná dokonce, že import rodičů "Pallasových koček" (nesměšujte se skutečnou Pallasovou kočkou, kterou je Felis manul) obchodníky v povodí řeky Volhy nebyl první. Kočky neobvyklých barev přitahovaly pozornost bohatých lidí v každé době, tak není překvapením, že některé thajské kočky se dostaly do Ruska před staletími. Avšak z toho nelze usuzovat na příbuznost se sibiřskými kočkami v oné době, a to dokonce i když zdroje, z nichž vycházíme, popisují pozoruhodné (a dost drahé) Bucharské kočky. Tyto kočky jsou blízce příbuzné se Sibirkami, avšak jsou importované ze Střední Asie přibližně stejnými cestami do povodí Volhy a tudíž měly více šancí potkat se s Thajskými kočkami, něž jakékoliv jiné plemeno té doby. Naše zdroje hovoří o hnědých tabby, ale absolutně mlčí o Bucharských (nebo Zeravshanských, to je blízká řeka- A. K.) Maškarádách [3].

Thajské kočky byly oblíbené v Sovětském Svazu, zvláště po navázání blízkých vztahů se zeměmi Indočíny na konci 60. let. Můj strýc žijící na Kavkaze byl hrdým majitelem Thajské kočky od roku 1972. To byla typická krátkosrstá colourpointní kočka s jablkovitým tvarem hlavy , s uzlíkem na ocase, která byla přivezena z Vietnamu geology. Samozřejmě, hlavní přístavy, Petrohrad a Vladivostok, byly primárními branami vstupu thajských koček do Ruska během této doby. Je to mnohem přirozenější vysvětlení, proč jsou geny cp (colourpoint) v těchto městech hojné, zvláště v Petrohradu, ale zřídkavé nebo chybějící ve zbytku Rusi (kromě Moskvy, která je a byla centrem všeho).

Popis Něvy jako outcrossu mezi Thajskými kočkami a Sibirkami byl uveřejněn několika autory ve felinoloigických médiích Ruska a bývalého SSSR. Až od doby "endianských" válek přibližně v roce 2004 se stalo politicky nesprávným zmiňovat původ Něv a od té doby byla knížka Mironovy citována pouze částečně, např. "skutečné Siamky, Bailnésky a himalájské kočky se dostaly do Ruska dlouho po uznání Něv a nebyly nikdy použity ve šlechtění Něv."(tamtéž, str. 30) Jisté citace známých chovatelů Sibirek byly proto rychle zapomenuty. T. E. Pavlova napsala v roce 2002 do ukrajinského časopisu "Tvoya Koshka" (Your Cat): "Prvně se objevivší v Petrohradě, Něva okamžitě přitahuje širokou pozornost. Charakteristické rysy pocházející od Thajských koček (starý typ siamek) nenarušují typ Sibirek, ale spíše zavádějí do plemene kultivované kouzlo a exotiku"..

Když jsem sledoval text Mironové, zmínil jsem Balinéské kočky. Zde se blížíme k jednomu viníku tohoto příběhu, tj. jak a proč se množství colourpointních koček se stalo v krátkém časovém období Něvami. Sleduji videonahrávku z výstavy koček nyní zrušeného klubu "Soyuz", která se konala v roce 1994. Vidím zde mnoho slavných Sibiřek, Svetika, Bakashka, Knyaze Vasiliye a další. Ve stejnou chvíli vidím hrdý pár, který drží velikou a svalnatou colourpointní kočku, jak říká "n toto je naše Balinéska". V dnešní době by tato velká kočka byla se 100% pravděpodobností označena jako Něva. Vraťme se k "Původním kočkám Ruska". "Během prvních kočičích výstav byly polodlouhosrsté kočky se siamským zbarvením zapisovány kvůli uznání plemene. Tyto kočky (jako pravidlo-A.K.) byly okamžitě zapsány jako Něva. Někdy sami majitelé opisovali takové kočky jako Balinésky . Byla jsem nucena popsat tyto kočky jako domácí, nebo jako Něvy, pokud si to zasluhovaly." Avšak první výstavy se konaly na konci 80.let a výstava o které zde hovoříme se konala až na konci roku 1993 podle účasti Sibirek, jejichž data registrace jsou známa. Z tohoto důvodu, časy, kdy majitel si mohl "popsat kočku sám" byly už dobře minulostí. A samozřejmě tyto "Balinesky" se vyskytovaly díky nezkušeným "posuzovatelům". Vlastně není nic neobvyklého na tom zmiňovat zde "balinéský" případ. Přeměna "balinések" na Něvy na konci 80. let je popsána v živých barvách v intenetovém článku posuzovatelky WCF Iriny Sadovnikové a je podporován citací odpovídající stránky z výstavního katalogu. (viz odkaz 6. a Dodatek II). Ruská felinologie vyzrála teprve relativně nedávno a na začátku byl běžný trend tvořit vlastní "repliky" známých zahraničních plemen, protože západní prototypy byly mimo dosah pro sovětské a potom ruské příznivce koček jak díky finančním, tak i komunikačním a dalším důvodům. Na začátku "doma vyrobené" Norské lesní, Siamky, Balinésky, Evropské krátkosrsté (ta poslední s větším právem existovat v Rusku) zaujímaly významná místa kočičích výstav.

Jaký byl důvod toto dělat? Očividně, důvodem byla spíše finanční stránka věci, protože koťata "vzácných plemen" mohla být prodána mnohem úspěšněji, než např. hnědá polodlouhosrstá "pouliční" tabby . Tedy, byla zde velká touha značné části prvních milovníků koček vidět jejich domácí kočky jako "ušlechtilé". Vzhledem k současné situaci, výskyt těchto "balinéských" případů prostě jen znamená, že dost velký počet colourpointních polodlouhosrstých koček se později stal Něvami a jejich původ je v příležitostném páření Thajských koček s ruskými pouličními kočkami v 60. - 80. letech minulého století.

Rozšíření colourpointní mutace: hledání jehly v kupce sena.

Ve své knize Mironova mluví o "nedávné explozi" v počtech Sibirek s cp . Analyzujme, zdali se tato exploze mohla přihodit díky přirozeným důvodům, jako je plánované křížení v určitém počtu chovných stanic, zvyšování řízené plemenitby atd. že colourpointní mutace je u savců přítomna je Punchinellovo tajemství. Avšak, ve většině populace je tato mutace extrémně zřídkavá. Navzdory síle moderní molekulární biologie, je stále pouze jedna jednoznačná detekce "siamské" mutace u lidí [2]. Kočky ze Středovýchodní Asie reprezentují unikátní společenství savců, u nichž je tato mutace hojná. U jiných koček je tak zřídkavá, jako u zbytku savců.

Je známo, že colourpointní mutace je přítomná u dobře známé Abakanské linie, jejíž potomci jsou kočky z chovné stanice Abakan, Amur, Aldan a Argo Abakanové a někteří příbuzní jejich rodičů. Známý nositel této mutace byla Mura, zakládající kočka chovné stanice De Glemur. Mura se narodila v polovině 80. let, sama neměla žádné příbuzenské spojení k Abakanům, byla původem z Moskvy a mohla získat cs gen od např. Thajských koček nebo jejich potomků. Navzdory velkému rozšíření přítomnosti Mury v rodokmenech koček chovaných v Moskvě, se uvnitř těchto linií narodila pouze hrstka colourpointních koček, některé v Moskvě, některé ve Finsku, některé v USA a některé v Polsku. Při nejlepších znalostech, během 15-ti let chovu s těmito liniemi se narodilo méně než 10 vrhů, v nich byla obsažena colourpointně zbarvená koťata. Samozřejmě, když tato colourpointní koťata byla použita s dalšími colourpinty k cílevědomému chovu, počet se zvýšil. Ale abychom hovořili o spontánním výskytu colourpointů ( a chov Muřiných potomků po mnoho let reprezentuje unikátní experiment, protože tento chov nemá žádný cíl selektovat colourpointní kočky mezi jinými barvami) procentní zastoupení se zdá být velmi nízké. A tak důvody pro "Explozi" v počtu colourpointních koček během 90. let nejsou ničím jiným, než plánem zvýšit počet koťat cp mezi již existujícími Sibiřskými liniemi během chovu. Jeden z důvodů je selekce pro "Balinéské" kočky a další "přeměna" mnoha těchto "Balinesek" v Něvy. Nyní není známo, které XLH kočky byly použity k vytvoření "Balinesek", ale je docela zřejmé, že měly pro Sibirky malý význam prostě proto, že "balinéské" chovné stanice o to nedbaly. Další zdroj byl samozřejmě outcross, záměrný nebo příležitostný. Existují svědectví o křížení sibirek s peršankami v "experimentálních" rodokmenech některých Ruských klubů, ale jednoznačné důkazy chybí, pokud toto křížení nevydalo žádné colourpointy, kteří by byli dále použiti v chovu. Ačkoliv je zde hodně rozruchu týkajícího se záměrného použití Perských a Thajských koček během začátku poloviny. 90. let, aby se "vytvořily" nové linie Něv, přímé důkazy takových akcí v současné době chybí. Bu? byly rodokmeny odrážející tyto události později "vyčištěny" nebo tento trend nebyl masový, zvláště, když přihlédneme k již vyzrávající felinologické komunitě.

Závěrečné poznámky.

Na základě výše uvedených materiálů, mohou být učiněny následující závěry týkající se původu a rozšíření Něv:

Bylo několik vln Něv, které vstoupily do sibiřského chovatelského poolu, každá původem z jiných unikátních okolností a tudíž mající unikátní genetické pozadí. První vlna se objevila na konci 80. let, kdy bylo uznáno množství colorpointnů z Moskvy a Petrohradu jako Sibirky, protože "tyto kočky byly produktem matky přírody vzniklým z páření mezi ruskými domorodnými kočkami a thajskými kočkami". Až nedávné genetické analýzy vrhly světlo na genetické pozadí "matky přírody" a výsledek mixovaného genomu. Druhá vlna přišla s vzestupem a pádem Balinéských koček ruského původu, když ruská felinologická komunita vyrostla z tohoto dětinství a zjistila, že jejich Balinezski, Norwezhski a Siamski nikdy nebudou přijaty zbytkem světa. Třetí vlna byla spíše zčeřením způsobeným občasnými pokusy "zvýšit počet" a "rozšířit genpool" sibirek při jejich připáření Peršany.

Během téměř celé doby s výjimkou posledních let, zazníval otevřený souhlas s fakty publikovanými v knihách, stejně jako v periodických médiích, že Něva se objevila ve velkých městech jako outcross thajských a ruských původních polodlouhosrstých koček většinou během druhé poloviny 20. století. Takové otevřené přijetí však rapidně vybledlo, když se jistá část vyvíjející se ruské felinologické komunity snažila zpochybnit identitu mezi Něvami a tradičními Sibirkami.

Argumentace založená na tvrzeních o dlouhodobé existenci colorpointních koček v Rusku nemůže být přijata, protože tyto kočky nezanechaly žádnou zjistitelnou stopu v historii a folklóru kromě Pallasových obrázků thajsky vypadajících koček. Naproti tomu, Bucharské kočky byly blízce příbuzné (nebo možná dokonce předky) moderních Sibirek a byly popsány s divokým typem zbarvení [2]. Ještě dnes jsou velké, "načechrané" a "šedě pruhované" kočky v jižních Uralských regionech, Muslimských autonomních republikách Ruska a zemích Střední Asie nazývány "Buchara" a ne "Sibiřské kočky". Toto je důležité, protože populace Bucharských koček měla mnohem více šancí setkat se s kočkami z Jihovýchodní Asie přinesenými tam přes plodné obchodní stezky něž jakékoliv jiné kočky žijící na ruském území. Garteveld [3] uvádí, že cena za pár Bucharských koček je "75 - 100 rublů", a zde (v Asii-A.K.) nejsou nijak významně levnější, než v Moskvě. Suma 100 rublů na začátku 20. století v Rusku byla průměrně ½ až ;⅓ roční mzdy dělníka nebo úředníka. Je nepravděpodobné, že přítomnost těchto nevšedních koček stejně jako colourpointů na ruských nebo okolních trzích by byla zmizela beze stopy.

Jak bylo citováno výše, hlavním základem pro "legitimizaci" Něv jako součásti Sibirek je následující:

  1. Outcrossy ruských polodlouhosrstých koček se objevovaly před uznáním plemene
  2. Thajské kočky již představují genofond ruských domorodých koček.
Obě tvrzení se ale ukazují být špatná. Dost velký počet outcrssů colourpointních koček geneticky a fenotypově bez vztahu k Sibirkám se objevoval ještě roky po uznání SIB a Něv a zpočátku tyto outcrossy neměly za účel vytvořit Něvy, ale "Balinésky". Pouze díky růstu porozumění tomu, že takový způsob chovu je špatný, byl velký počet těchto koček přeměněn na Něvy v letech 1992 - 1995.

Nejdůležitější je, že nedávné molekulární analýzy jednoznačně předvedly, že siamské druhy koček (v nichž thajská kočka reprezentuje jeden z archetypů) jsou geneticky nejvzdálenější od zbytku kočičích plemen stejně jako od evropských a Středomořských pouličních koček [4]. Sibiřské kočky zahrnuté v této studii nepředstavují žádnou výjimku a jsou umístěny na opačné větvi tohoto genetického stromu. A co je důležité, tato analýza se netýká colourpointních a necolourpointních koček, ale koček z Jihovýchodní Asie a dalších oblastí bez ohledu na barvu. Například, je evidentní, že Korat zahrnutý v této analýze geneticky náleží k Jihovýchodnímu druhu a jeví se tak vzdálený od jiných koček jako jejich colourpointní bratranci [5].

Tato data naznačují, že kočky z regionů Jihovýchodní Asie byly po určitou dobu geograficky separovány od zbytku domácích kočičích populací, čímž nabyly unikátní strukturu genomu. Z toho důvodu je málo smyslu v křížení zvířat (Thajské a ruské polodlouhosrsté kočky), které jsou geneticky tak odlišné, jak je to možné uvnitř evolučního stromu domácích koček a v prohlašování, že takový outcross by byl "přirozený" a "užitečný". Ve skutečnosti masivní připařování geneticky vzdálených kočičích populací nevyhnutelně vede ke ztrátě unikátních rysů obou skupin. Poučné je, co se stalo s Peršankami, pravděpodobně nejrozvinutějším plemenem, hovoříme-li o extremizaci a vývoji umělých znaků u ušlechtilých koček. Ačkoliv je zde málo pochybností o historickém původu Peršanek z Iránu a Střední Asie a blízkém příbuzenství těchto koček, Angory a Van vykazují oblastně-specifické rysy v DNA, zatímco Peršani je kompletně ztratili. Peršani proto představují silný příklad toho, co se stane s genetickým pozadím plemene v chovatelském procesu zaměřeném pouze na touho po uměle vytvořeném vzhledu extrémních typů, když se nevěnuje pozornost tomu, jak byl tento typ dosažen. To, co je plně přípustné v případě uměle vytvořeného plemene, je absolutně nepřijatelné, hovoříme-li o zachování genetické jedinečnosti přírodního plemene, jako jsou Sibirky.

Proč je rapidní ztráta genetického pozadí nevyhnutelná u sibiřsko-thajských outcrossů snažících se o propagaci colourpointů? Je to proto, že colorpointní gen je recesivní. Je relativně snadné uvést dominantní rys (např. stříbrnou barvu) do kočičí populace, když z velké části ochraňuje genotyp populace. Vzhledem k tomu, že dominantní rys je vždy "viditelný", může být chován v populaci za použití jednoho předka a monitorování rysu očima. Během několika generací chovu, pokaždé s kočkou, která představuje nového člena řečené populace, rysy "importované" s vytouženým dominantním genem jsou postupně "vymývány" z populace. Jediná vysoce efektivní věc , která je potřebná k takové genetické "prádelně" je odstranit všechny kočky přechodných typů z chovu.

V protikladu k tomu, se záměrem provádět "čištění" zavlečeného recesivního genu do kočičí populace, by měl člověk rozumět molekulární genetice a být připraven investovat značné prostředky to provádění několika desítek (lépe stovek) DNA testů. Mělo by být prováděno nepřerušované zavádění recesivních genů do nového základu, podle výše uvedeného schématu, pouze za použití přísné kontroly heterozygotů na každém chovatelském kroku. Tito heterozygoti obsahují normální a colourpointní alely se ztrátou colourpointního fenotypu a jejich genotyp musí být odhalován DNA testy (metodou polymerázové řetězové reakce, PCR).

Jsou některé nepublikované indicie, že genom Sibiřských koček obsahuje sekvence DNA neobvyklé u jiných plemen. Například, předpokládá se, že sibirky způsobují menší alergické reakce ve srovnání s jinými kočičími plemeny. Zda tomu tak opravdu je, je nutné prozkoumat, ale rozšiřování cizích genů od Thajských koček a dalších nositelů colourpoint zbarvení do sibiřské populace může rychle snížit příležitost dozvědět se, zdali za tím byl skutečně molekulární mechanismus.

Je třeba doplňkových studií, aby potvrdily tato počáteční zjištění, ale pokud uvažujeme o neomezeném chovu Sibirek s Něvami, které obsahují významný poměr ne-přírodního genetického materiálu, je zjevné, že unikátnost sibiřského genomu je vystavena riziku, které nikdy nebylo popsáno.

Podle mého názoru, následky uvedení Něv k sibiřským kočkám jsou zcela zřejmé. V Rusku, navzdory všem debatám se trend chovat Něvy a Sibirky odděleně se nikdy nezměnil a pouze malé frakce chovných stanic činí opak. Doufám, že informace obsažené v tomto dokumentu budou užitečné pro budoucí chovatele Sibirek po celém světe.

Odkazy

[1] http://www.britannica.com/eb/article-9056655/Sergey-Vladimirovich-Obraztsov

[2] http://www.jci.org/articles/view/115075

[3] Garteveld V. I. Amidst loose sands and cut throats. Moscow, 1913

[4] http://www.pubmedcentral.nih.gov/articlerender.fcgi?artid=2267438

[5] http://www.pubmedcentral.nih.gov/picrender.fcgi?artid=2267438&blobname=nihms-37932-f0002.jpg

[6] http://cat-sibiryak.ru/st-Sadovnikova1.htm

Dodatky

Fragment z "experimentálního" rodokmenu "Sibirky", který obsahuje Perskou kočku:

Fragment of experimental pedigree


Obal knihy citované v odkazu 3:

Cover of the book cited under Ref. 3.


Stránky z výstavních katalogů pro výstavy konané v Litvě a Rusku.
"Balinésky ze třídy noviců" jsou zvýrazněny červeným podtržením:

Pages from show catalogues

Pages from show catalogues

© A.V. Kolesnikov, PhD, Moskva, Rusko Leden 2004-Květen 2008.