Sibiřský exil:
Vrátí se někdy?
Picture

English Bulgarian Czech Dutch French German Italian Portuguese Spain Swedish

[Přeložila Daniela Hypšová, www.nchk.estranky.cz]

Od Alex Kolesnikov, molekulární genetik, Sibaris cattery, Russia.
(Přetištěno se svolením)

Diskuse, které v současné době všude probíhají, včetně stránek v tomto časopise (Droug, A.K.) o budoucnosti sibiřského plemene vyvolávají důležitý antagonismus existující mezi společností milovníků slavné ruské původní kočky. Nehledě na tyto odlišné názory, nejvíce znepokojující je skutečnost, že mnoho členů této společnosti nemá jasnou představu o tom, jak plemeno vzniklo. Proč je to tak důležité?

Není nic, co je důvodem zabrzdit v plánech. Podobně biologická evoluce nepovoluje žádné "autobusové zastávky", aby bylo možné beztrestně zastavit a odpočinout si. Evoluční zastávka totiž obyčejně ústí v prudkou a stěží zvrátitelnou regresi. To platí pro přírodní evoluci a dokonce ještě více pro evoluci umělou.

Nedostatek porozumění k jiným základním biologickým principům, než aplikovaná genetika pro zbarvení srsti, se může zdát u chovatelů jako špatný vtip. Je to zvláště pravda v případě mladých plemen, která vyžadují závažnou práci pro stabilizaci typu koček. Mnoho chovatelů i rozhodčích lapených v tomto bludišti zaplavuje ruský internet a tisková media s jejich názory týkajícími se sibiřských koček, které často postrádají jakýkoliv felinologický kontext, jsou plné emocí a píchání prstem. Energie a umíněnost těchto osob by byla lépe využita, k jiným, cílevědomějším a mírumilovnějším účelům.

Je těžké zbavit se myšlenky, že ohnivé emoce těchto osob se ještě vůbec týkají koček. V tomto článku bude lepší odložit tuto diskuzi stranou a soustředit se na první a nejpřehlednější téma pro chovatele, totiž kočky samé.


Modern Siberian Cat

Moderní sibiřská kočka

Během posledního desetiletí jsme bohužel slyšeli docela často slovo "Červená kniha", "mizející druhy" a tak dále. Přírodní evoluce země je více a více nahrazována antropogenickou evolucí. A pravděpodobně se tento proces nezmění, určitě ne v blízké budoucnosti. Silným případem antropogenické evoluce je domestikace koček a jejich rozšiřování. Dostatečně velké populace domácích koček s běžným fenotypem (vzhled) žijící v podobných podmínkách životního prostředí mohou potencionálně dát vzniknout tzv. "přírodním" nebo "domorodým" plemenům. Někdo se může domnívat, že není těžká práce vytvořit nové přírodní plemeno od začátku. Dejme tomu, že taková populace obsahuje čistý genetický materiál, uchovaný během desetiletí a možná dokonce i staletí částečně přirozeně a částečně lidskou selekcí. V kočičí komunitě tohoto typu jsou rozdíly mezi jejími zástupci dost malé na to, abychom identifikovali určité "typy", které je třeba vyvinout, zdůraznili nejcharakterističtější rysy, pokusili se vyvolat podstatu nechvalně známého E Pluribus Unum, a tak vytvořit ne destilát pokojového plemene, ale skutečného "divokého" tvora...

Avšak tento způsob může být mnohem obtížnější, než jak to vypadá na první pohled. Ve skutečnosti, fenotypové (nebo typové) podobnosti objevující se u přírodní kočičí populace nutně neodrážejí vysokou úroveň identity mezi kočičími genotypy. Obecné rozšíření určitého fenotypu, který je schopen stabilní reprodukce, v populaci koček nutně neindikuje že při aktivní umělé selekci uvnitř části této populace bude tato stabilita zachována a že snadno povede k toužebným změnám.


Modern Siberian Cat

Moderní sibiřská kočka

Základ přírodního plemene je označován většinou felinologů jako produkt spontánní selekce v izolovaných synantropických populacích s běžným fenotypem. Pouze v kočičích populacích, které jsou dostatečně velké a relativně izolované po dlouhá časová období (mnoho desetiletí, nebo lépe staletí) je genotyp takto stabilizovaný. Pouze taková populace může být přeměněna v přírodní plemeno bez zbytečných obtíží.

Role umělé selekce předcházející formování přírodního plemene může být zanedbatelná (NFC, MCO), stejně jako významná (Korat). Korat je kočka považovaná za "kočku štěstí" a je téměř posvátná v její původní vlasti. Cesta stabilizace populace je tak nepatrná, že pouze dlouhé období nějakého druhu stabilizující selekce je zapotřebí k dosažení genotypové homogenity.

Přesto, z genetického stanoviska, jakákoliv populace synantropických koček je mnohem diverznější, až chaotická, než "normální" biologické druhy. Nicméně i taková populace podléhá všeobecným biologickým zákonům. Znalost o těchto pravidlech nebo modelech, během vytváření plemene a vývoje může pomoci vyhnout se vývoji špatným směrem, který by mohl nakonec dovést chovatele do slepé uličky.

Formování genotypu populace (tj. sumy a distribuce všech genů populace) je popsán v termínech genetiky označované jako populační genetika. Znalosti základů tohoto oboru by byly velmi užitečné účastníkům diskusí o sibiřských kočkách a Něvách, kdyby skutečně měli zájem dobrat se nějakých původů problému.

Začněme od základu. Odkud pochází "sibiřský" fenotyp, čím je sibiřská kočka nyní a co dělat, abychom ji viděli v budoucnu?

Někteří felinologové se domnívají, že určité archetypické kočky v minulosti formovaly předky mnoha, jestliže ne všech polodlouhosrstých a dlouhosrstých koček. To ostatní se stalo předmětem intenzivní umělé selekce. Můžeme si povšimnout, že srst skutečně dlouhosrstých koček, jako jsou peršanky, je nejpravděpodobněji produktem dlouhé umělé selekce. Je těžké si představit, že srst perských koček by udělila divokým nebo polodivokým kočkám jakoukoliv výhodu během přírodní selekce. Hustý polodlouhosrstý kožich, přizpůsobený sezónním změnám je něco zcela odlišného v termínech slektivní výhody v přírodních podmínkách. Je zřejmé, že před dvě staletími byla lidská civilizace také absolutně odlišná od toho, co vidíme dnes a role přírodního faktoru v evoluci domácích zvířat byla mnohem vyšší. Jako předek domácích koček je běžně uváděna Africká divoká kočka, Felis Lybica. Existují rozdíly mezi kočkami pocházejícími ze Středního východu a klasickými krátkosrstými kočkami, které jsou přímými potomky egyptských koček a z tedy potomky F. lybica a v malém stupni též Felis chaus. Můžeme se tedy domnívat, že polodlouhosrsté kočky ze Středního východu získaly značné množství genetického materiálu od jiných koček. Není pravděpodobné, že takové rysy, jako je struktura a délka srsti, pevně stavěné tělo a některé další fenotypové prvky by se u koček ze Středního východu vyvinuly během několika století.


Felis silvestris

Felis silvestris - Evropská kočka divoká

Lesní divoká kočka, Felis silvestris, nebo, abychom byli přesní, její poddruhy jsou mnohem pravděpodobnějšími přispěvateli. Mimochodem, můžeme si povšimnout, že zoologové uvádějí, že je více než 20 poddruhů F. silvestris. Nejlépe známá je Evropská divoká kočka jejíž role v evoluci domácích koček v Evropě je obvykle popírána. Avšak přirozené prostředí lesních divokých koček není limitováno Evropou a zahrnuje Střední východ, Turecko, Kavkaz a částečně dokonce ještě východnější oblasti, jako je Irán. Některé odlišné poddruhy F. silvestris žijí také v Indii a Tibetu.


Felis lybica

Felis lybica - Africká kočka divoká

Přirozené prostředí Středovýchodních poddruhů se překrývá s přirozenými prostředími F. chaus a F. lybica. V tomto regionu se nachází místo původu dlouhosrstých a polodlouhosrstých koček (TUA,TUV v Turecku a dlouhosrstých koček v Iránu). Tato oblast může být pokládána za starověký domov dlouhosrstých (LH) a polodlouhosrstých koček (SLH).


Felis silvestris caucasica

Felis silvestris caucasica

Poddruhy divokých lesních koček na Středním východě jsou známé jako Felis silvestris caucasica (kočka lesní kavkazská). Její srst je hustá a v zimě obsahuje dobře vyvinutou podsadu. A to není překvapující. Drsné zimy nejsou zřídkavé v Kavkazských menších horách a též v Turecké a Iránské vysočině. Většina z těchto teritorií je vyšších než 1500 metrů n.m. a zimní noční teploty mohou klesnout až na - 30 st. C. Rychlost zimního větru v těchto oblastech je také vysoká. Na druhou stranu léto je velmi horké a suché.


Felis Silvestris Caucasica

Felis Silvestris Caucasica - fotografie byla pořízena ruskými felinology v Armenii


To je důvod, proč F. silvestris caucasica v tomto období ztrácí svou polodlouhou srst s hustou podsadou. Jak můžeme vidět z obrázku F. caucasica je charakterizována svalnatým válcovitým tělem, zakulacenou hlavou s tupým čenichem a viditelným, ale ne výrazným přechodem od relativně sklánějícího se čela k nosu, má docela krátké masivní nohy a relativně krátký ocas. Jinými slovy, připomíná trochu dost... ano, sibiřskou kočku. Je to tedy pouze náhodná podobnost?

S největší pravděpodobností není. Napadá mě anekdota o zloději, který za sovětské éry, který ukradl součástky z továrny na střelné zbraně, která ale také vyráběla jízdní kola a další civilizační vymoženosti. Zloděj, v naději, že sestaví něco pro použití v domácnosti, stále skládal, ale pokaždé, ať se snažil, jak se snažil- sestrojil Kalašnikova... Tato prostá anekdota slouží jako skvělá ilustrace základního genetického postulátu a též poukazuje na případ o němž diskutujeme.

Jak přesně se objevily geny definující dlouhou srst v populaci domácích koček, není známo. Není to však zvláště důležité, zdali divoké polodlouhosrsté kočky byly domestikovány nezávisle na různých místech, nebo migrovaly z hlavních domestikačních center v Egyptě a Malé Asii na Východ a při své cestě získávaly vhodný genetický materiál od divokých koček. Důležité je, že jako výsledek, má sibiřská kočka jasně identifikovatelný fenotypický prototyp, nejpravděpodobněji je to východní poddruh evropské lesní kočky s lokací v oblastech Kavkazu a Malé Asie.


European wildcat

Evropské lesní kočky

Ačkoliv srst evropské lesní kočky nemůže být kvalifikována jako zcela krátká, je stále těžké ji porovnat s hustotou a tvrdou srstí F. silvestris caucasica. Je zajímavé, že plasticita divokých koček je tak vysoká, že se délka srsti divokých koček v horách Evropy, Alpách a Pyrenejích zvyšuje v porovnání s klasickými evropskými divokými kočkami.

Je možné představit si způsoby, při kterých se fenotyp polodlouhosrsté kočky rozšířil z oblastí Kavkazu a Malé Asie dále na východ a přetvořil se do synantropických zvířat. Na rozdíl od středověké Evropy, země Malé Asie a Kavkazu v 7. - 14. století n.l. byly "zatracené". Kočka v musilmských zemích je zvířetem, které je milováno, jestli není přímo posvátné. To je důvod, proč je bezpečné předpokládat, že se kočky z Persie, Arabského světa a později z Turecka rozšířily s obchodníky na východ a severovýchod. A pravděpodobně tyto kočky vypadaly mnohem více jako moderní polodlouhosrsté kočky v Rusku. Dalším důkazem pro tuto teorii je existence Bucharské kočky (Bukharian cat), nyní v Rusku téměř zapomenuté, která vypadala jako kavkazská lesní kočka a moderní sibiřská kočka. Takovou migrací s muslimskou populací a obchodníky putujícími na severovýchod, se původní polodlouhosrsté kočky se dostaly nejprve do oblastí Střední Asie a Kazachstanu a odtamtud k Volze a do Jižní Sibiře. A poté se polodlouhosrsté kočky rozšířily dále na Sibiř a do Evropského Ruska. Je velmi pravděpodobné, že poté, co se Rusko osvobodilo od Tatarské nadvlády, se zvýšil ještě další příliv koček z Evropy. Ale to se nestalo dříve, než v 15. a 16. století...

A tak charakteristické rysy kavkazské lesní kočky, které jí umožnily přežít v kontinentálním podnebí, s drsnými zimami v lesích vysočiny, hrály velkou roli v moderním standardu sibiřské kočky. To je důvod, proč zachování těchto rysů, důraz a sjednocení těchto rysů u sibiřek by měly být nejmoudřejší cestou v rozvoji plemene.

V současné době, F. silvestris caucasica je ohroženým druhem zapsaným do Červené knihy Ruské Federace. V Armenii je též chráněna zákonem. Tento fakt ale postrádá přímý vztah k diskutovanému tématu a zmiňuji jej proto, abych Vás přivedl zpět k problému chování v populaci v procesu přírodní evoluce stejně jako v procesu začátku vývoje plemene. Kdy je druh pokládán za ohrožený? Stane se to, když počet jednotlivců poklesne pod pár tisíc zvířat. Od tohoto bodu, populace osudově klesá pod vlivem okolností, které mohou náhle změnit způsob přírodní selekce. V populační genetice jsou takové procesy označovány jako "genetický drift" a "efekt stagnace (bottleneck effect - efekt hrdla lahve)".


Modern Siberian Cats

Moderní sibiřská kočky

Tyto procesy mohou navodit nahrazení charakteristických populačních genotypů absolutně odlišnými, které budou přítomny v počáteční populaci ve velmi malých proporcích. U umělé selekce uvnitř malé populace s neznámým genotypem je velmi obtížné předpovědět selekční výsledek a proto tedy je obtížné dosáhnout žádoucích stabilních změn ve fenotypu. Jinými slovy, čím větší je stupeň genetické diversity v malé populaci vybrané pro selekci, tím menší je šance na její úspěšné "řízení" vstříc vytouženému fenotypu.

To znamená, že například během selekce na barvu srsti může dojít k některým neočekávaným změnám ve fenotypu. Může se jednat o změny v délce srsti, tvaru hlavy, fixace predispozicí k dědičným chorobám a další. A šance takových nechtěných efektů vzrůstá se snižováním velikosti populace a s každou generací narozených v takové populaci a oddělených od původního genpoolu.

Konečně, podívejme se, jak mnoho sibiřských koček dobré kvality se v této době aktivně účastní selekce v Rusku a zemích bývalého SSSR. Hrubé výpočty udělané za pomoci internetu ukazují, že počet těchto zvířat nepřekračuje 1, 5 až 2 tisíce zvířat. Kromě toho, uvážíme-li, že velká část z nich nemá dokonce ani teoretickou možnost se pářit s jinými příslušníky plemene a mnoho subpopulací sibiřských koček je vysoce inbredních, situace vypadá ještě vážněji. Ačkoliv sibiřské kočky nejsou pod přímou hrozbou vyhynutí, kvalita páření v jejich populaci z hlediska zachování ve zmiňovaných genetických termínech a navrhovaných zlepšení plemene je na úrovni, která je charakteristická pro nejnebezpečnější situace, popsané v Červené knize. A to je něco, o čem bychom měli přemýšlet, že?

Konec první části.

Nastínili jsme zde v hlavních rysech minulost a přítomnost sibiřských koček a prodiskutovali jsme všeobecné problémy, se kterými se setkáváme při vývoji přírodních plemen, která vycházejí z "divokých" populací.

Ve druhé části obrátíme svou pozornost přímo k situaci u Něv Masquerade, jejich vztahu k sibiřským kočkám, jejich původu atd. ve vztahu k tématům, o nichž jsme diskutovali v Části 1.

© 2003 A. Kolesnikov, Moscow, Russia (Anglická verze a původní ruský článek publikován v ruském časopise pro milovníky koček Droug, leden 2003. Ve druhé části autor obrací pozornost k situaci s Něvami, jejich příbuzností k sibiřským kočkám, původu atd. ve vztahu k tématům diskutovaným v této 1.části).