Původ Mainských mývalích koček ze státu Maine potvrzen

[Přeložila Daniela Hypšová, www.nchk.estranky.cz]

Od Beth Kus

Před dvěmi sty lety se Mainským mývalím kočkám říkalo Mainské kočky a o sto let později, v roce 1900 to byly stále prostě Mainské kočky. Kde a kdy došlo k připojení přívlastku "mývalí" se již s jistotou neví, ale jedná se o přídomek pocházející z dvacáteho století.

Spisovatelka, od které máme nejstarší záznam o Mainských kočkách, byla F. R. Pierceová, Američanka ze státu Maine, která pro knihu "The Book of the Cat" napsala kapitolu nazvanou "Mainské kočky". Tuto klasickou knihu o kočkách, publikovanou v Anglii v roce 1903, napsal především anglický autor Frances Simpson. Paní Pierceová napsala na základě svých rozsáhlých osobních znalostí a zkušeností kapitolu věnovanou Mainským kočkám. Včlenila do ní komentáře ze své korespondence s dalšími majiteli Mainských koček 19. století. Tato zpráva a popis Mainských koček je stále pomůckou pro chovatele a milovníky koček, v jejímž správném odhadu historického původu koček nyní poznáváme mainské mývalí kočky.

Podle paní Pierceové, byly Mainské kočky skutečně početné ještě před vydáním knihy "The Book of the Cat". Prakticky se ve státě Maine vyskytovaly po generace před Občanskou válkou a podle ní se vyskytovaly do 80. let 19. století v některých oblastech Maine ve velkém počtu.

První kočkou, kterou vlastnila paní Pierceová a její bratr v roce 1861 byl Mainský kocour "Captain Jenks of the Horse Marines." Tohoto kocoura popisuje jako jednu z "dlouhosrstých té variety, které se často říká Mainské kočky....... jejich příchod nepamatují ani nejstarší obyvatelé." Z této poznámky je jasné, že paní Pierceová se v dívčím věku ptala starších příbuzných a přátel na jejich Mainské kočky a poslouchala o těchto kočkách příběhy.

Její poznámka ".... psala jsem o kočkách dlouho, dlouho před tím," potvrzuje historickou přítomnost vyhraněného typu koček známých jako Mainské kočky a jejich výskyt ve státě Maine ještě před obdobím Občanské války v roce 1861, tedy ještě před jejím vlastním kocourem "Captain Jenks of the Horse Marines."

Maninské kočky na výstavách - početné hnědé tabby

Píše o známem, panu Robinsonovi, jehož Mainský kocour "Richelieu" zvítězil jako nejlepší ve třídě na výstavě koček pořádané roku 1884 v Bangoru, ve státě Maine. Sděluje nám datum, o kterém píše v následujícím odstavci popisujícím početnost Mainských koček v oné době a období 80. let 19. století.

"V té době [Výstavy v roce 1884] byl stát Maine blízko pobřeží bohatý na pěkný druh dlouhosrstých koček. Bylo to před tím, než se začaly prodávat. Pamatuji si jejich hnědé tabby." "...V Maine měli některé extrémně krásné hnědé tabby. ....Je to jedno z tajemství matky přírody, jak se jim to daří tehdy i teď, i když ne vždy, tyto pěkné typy." "......tabby byly také dobré ...rozšířené podél pobřeží a částečně i do vnitrozemí, možná i 60 mil nebo více, ale nikdy jsem se nedozvěděla o jejich existenci na nějakém území v severní části státu, která je méně hustě osídlena."

Tato pozorování poskytují absolutní jistotu, že Mainské kočky se vyvinuly v pobřežních oblastech státu Maine v první části 19. století a že byly vyhraněným typem koček dokonce již tehdy.


The Native Maine Coon Cat Association Oběžník; # 2, 1998

Strany 13, 14, & 15:

V posledních desetiletích 19. století se Mainské kočky staly početnými a často získávaly uznání na výstavách koček. V oné době pravděpodobně dominovaly plemeni hnědé tabby.

Mainské kočky přímořského původu

Paní Pierceové bylo jasné, že první Mainské kočky se dostaly do státu Maine po moři. I když v roce 1869 byla ještě mladým děvčetem, pozorně si vybavovala, že poprvé uviděla pár bílých modrookých koťat vykukujících z plachtařovy kapsy. Paní Peirceová později vlastnila jednoho z jejich bílých potomků. "Od té doby se dlouhosrstá bílá modrooká koťata objevovala na nejneočekávanějších místech." Paní Pierceová pečlivě vysvětluje "že Maine byl v oné době jedním z největších loďařských států v Unii, obyvatelé přístavních městeček a měst byli často pány svých vlastních plovoucích paláců a brali své rodiny na moře s sebou do cizích zemí, ..."

Vysvětluje, že "v cizích přístavech byli kupováni mazlíčci všech druhů, aby obveselili děti na palubách lodí; jinak, jako tomu bylo v jednom případě, na který si vzpomínám, kdy si děti udělaly mazlíčky z živého nákladu...." "proto kočky nacházely cestu do téměř všech pobřežních měst - mnohem více v minulosti než nyní [před vytištěním v roce 1903], když jich plachetnice využívaly jako zdroje příjmu...."...."tyto kočky, které tam nyní nacházíme můžeme bezpečně nazývat domorodými."

Tato poznámka ukazuje, že genetický základ Mainských koček byl dán láskou rodin námořníků ke kočkám a že se to trochu změnilo po zániku loďařského průmyslu.

Námořní kapitáni pečovali o kočky

Podle paní Pierceové příchod páru dlouhosrstých bílých koťat, která dal plachtaři lodní kuchař byl významný a nezapomenutelný. Její osobní svědectví a pozorování zachycuje a potvrzuje pozornou péči, které se dostávalo prvním Mainským kočkám. Díky tomu si plemeno dokázalo zachovat své dědictví po dvě století. Všímá si, že tato koťata "rostla a byla starostlivě opečovávána." Když jejich majitelé získali perfektního kocoura k chovu, původní pár poslali příbuzným. Tato dvě koťata rostla, aby se stala součástí původního genpoolu původních bílých Mainských koček. Druhý zdroj bílých Mainských koček byl také identifikován jako dovezený do Maine po moři. Předci kočky jménem Swapscott, bílé Mainské byli popsáni v dopise adresovaném paní Pierceové. ... "Pradědeček mé kočky byl dovezen do Rockportu z Francie, byl bílý modrooký".

Paní Pierceová zmiňuje dva další námořní kapitány, což potvrzuje námořní vliv jak na vývoj, tak na péči věnovanou Mainským kočkám. V období roku 1885 měl kapitán Condon pěknou krémovou (Mainku), jejíž koťata byla známá protože "všechna vykazovala skvělou sílu, typ, kosti a šlachy." Kapitána Ryana paní Pierceová zmiňuje osobně, jelikož měl v jedné době čtyři generace své linie černých a byl mimořádný, pokud šlo o domovy pro jeho koťata. "Oni milovali své kočky jako děti," píše o kapitánu Ryanovi a jeho rodině, "roky hledali vhodné lidi, kterým by dali svá koťata." Upřednostňovaným místem k životu pro námořní kapitány na odpočinku byla pobřežní městečka a malá města podél pobřeží státu Maine. Protože tolik námořníků milovalo své lodní kočky a opatrovalo jejich koťata, v historii a vývoji Mainských koček můžeme doslova cítit výraznou příchuť slané mořské vody.

Poučená expertiza týkající se Mainských koček je jasná z detailů, které nám paní Pierceová předává. Zcela bezpečně paní Pierceová rozpoznává, že Mainské kočky jsou produktem námořních cest mazlíčků námořníků ze státu Maine. Vysvětluje nám, že Mainské kočky se především vyvíjely podél pobřežních oblastí státu Maine a rozšířovaly se do vnitrozemí na farmy pouze pomalu, jak byla koťata dávána příbuzným a přátelům.

"Dlouhou dobu se zdálo, že výskyt dlouhosrstých koček se týkal zejména přímořských městeček a měst, ale při obdarovávání jejich nejlepšími koťaty 'jejich sestrám, a jejich bratrancům a sestřenicím a jejich tetám' došlo k jejich šíření do vnitrozemí," píše.

Mezi jejími fakty vykreslujícími vývoj Mainských koček byla dokonce i poznámka o barvě. Jasně popisuje rozšíření barev, které jsou převládající... "Převládají silné barvy, bílé, černé, modré červené a krémové, tabby jsou také dobře zastoupené a rozložené..." Vzácné barvy, jako je kouřová se vyskytují pouze u jednoho ze dvou set koťat podle agentovy odpovědi na její dopis. "Stříbrné a činčily nejsou běžné" píše, a tyto barvy stále ještě nejsou u Maniských koček běžné ani v současnosti.

Kdo byla paní Pierceová? Popisuje sama sebe velmi stručně jako ženu, která se od mládí velmi intenzivně zajímala o Mainské kočky. "Jelikož jsem měla tuto lásku od svého dětství a ještě před tím, než se stala módou, přijímám s klidem všechen nový vývoj." Popisuje svou rodinu jako milovníky koček: "Náš vlastní rodinný kruh nebyl nikdy kompletní bez jedné nebo více koček - ne vždy dlouhosrstých, ale ona varieta vždy zaujímala čestné místo." Účastnila se se svými Mainskými kočkami výstav a vlastnila slavné vítěze. Ve své době navštěvovala milovníky koček a dopisovala si s nimi. Její přesné popisy a hodnocení různých koček dokládají její přirozenou znalost Mainských koček. Když popisuje jednu z "pěkných hnědých tabby v Maine", je pečlivá i v detailech. "

'Leo,' hnědý tabby, narozený v roce 1884, zemřel v roce 1901; ...poznamenává "barva tlamičky, délka nosu, velikost a tvar uší, délka srsti na uších a na hlavě."

Tyto pečlivě analyzované vhledy paní Pierceové snadno vedou z k závěru, že Mainské kočky byly v prvních desetiletích 19. století dobře vyvinuté ; a že k počátečnímu a rozhodujícímu rozvoji plemene došlo v první části 19. století. Později v tomto století dodaly další vlivy tomuto plemeni nové barvy a větší velikost. Zdrojem tohoto výjimečného plemene byly nepochybně lodní kočky námořního období a rodinní mazlíčci námořníků. Jelikož mazlíčci byli přinášeni do rodin kapitánů, samozřejmě byli chováni a rozmnožovali se v pobřežních městech. Genetický základ Mainských koček byl dobře prokázán a po zániku loďařského průmyslu se změnil jen málo. "Ty, které nyní nacházíme, můžeme směle nazývat původními."

Paní Pierceová zaznamenává charakteristiku kočky, dlouhosrstého, dobráckého druhu, formované "chladným klimatem a dlouhými zimami s čistým vzduchem plným ozónu, což je to, co je třeba, aby se rozvíjely jejich nejlepší kvality,..." Když vzhlíží k budoucnosti, píše "po pár letech pečlivého chovu zaměřeného na typy, by byly schopny soutěžit docela úspěšně na mezinárodních výstavách."

Mainské kočky se staly oblíbenými. S růstem popularity došlo k zamlžení jejich původu, který někdy upadl až v zapomnění. Nyní se těmto kočkám říká Mainské mývalí kočky, byly mezinárodně uznány jako výstavní kočky a mazlíčci nejkrásnějšího typu. Mainské mývalí kočky dnešních dnů mají nezaměnitelnou historii a rozpoznatelné dědictví a jejich předky lze v rodokmenech vystopovat až ke kočkám ze státu Maine.

Copyright 18. dubna, 1998 Beth E. Kus

Všechny citáty jsou z:
The Book of the Cat, Simpson, Chapter xxviii, by F. R. Pierce,
Published Cassell and Company Limited 1903