logo

Původ Maine Coonů - část II

[Přeložila Daniela Hypšová, www.nchk.estranky.cz]

Tento článek je druhou ze tří částí interview pořízených s Donem Shawem v Memphisu v březnu 1976. Mike Hicks, Beth Hicks, a Rick Bramham hovořili s panem Shawem. Interview bylo nahráno a poté doslovně přepsáno. Byla provedena jediná úprava, tím, že byly vynechány některé opakující se fráze.

MH - Je téměř jisté se někde začneme přít - pokud byste vybral několik plemen k vytvoření genpoolu, z něhož by měla vzniknout mainská mývalí kočka, vezmete-li v úvahu evoluci a podmínky, v nichž žijí, které kočky byste vybral?
DS - Pokud byste vzali dnešní výstavní plemena a chtěli vytvořit genpool, který by vytvořil něco, co by splynulo s mainy nebo jim bylo podobné, která plemena by bylo neúčinnější použít? To je, nač se ptáte?
MH - A také co se nejpravděpodobněji stalo v minulosti? Která plemena byla dostupná?
DS - Nu, kočky, které byly tehdy k dispozici, byly základem, ze kterého vznikla všechny plemena, která nyní vidíte. Kromě kočky malajské, ačkoliv i ona se na tom mohla podílet, i když její podíl nebyl velký, protože dopravní ruch mezi Orientem a oblastí Severní Ameriky pravděpodobně nebyl nijak silný. Kočky z Evropy jsou primárně těmi, kterých se to týká, protože jsou těmi, které se odtamtud dostaly sem. Ač je to divné, evropské kočky oné doby již měly základ pro vznik perských koček, což nám dává hustotu srsti a její délku. Měly již i základ, který je nyní reimportován jako turecká angora protože angorovitý typ srsti předcházel tomu, co nyní ve výstavních kruzích máme za srst perských koček. Takže odtud v zásadě pochází naše srst - je kombinací perského a angorovitého typu srsti. Zároveň se srstí Evropské divoké kočky - lesní typ srsti je mnohem podobnější srsti americké krátkosrsté kočky v tom smyslu, že se jedná o tvrdou, pevnou srst - je to srst do každého počasí a má sklon k huňatosti. Mainka kombinuje tyto základní složky - délku a strukturu krycí srsti a rovnou podsadu nebo osinníkovou srst, která pravděpodobně pochází ze základu, z něhož se vyvinula angora. Angora, jak víte, má dlouhou hedvábnou podsadu, která není chundelatá nebo zkadeřená. Dobrá peršanka z roku 1900, kdyby jste ji vzali do výstavního kruhu dnes, by byla pravděpodobně na omak jako "brillo pad". V té době již křížili peršanku s angorou - chovatelé peršanů o tom neradi slyší. Původní perská srst byla velmi hrubá. Zjistili byste to dnes více než kde jinde u modrých peršanů - tento huňatý kožich je někdy trochu hrubší na omak, když máte opravdu pevnou. Hedvábnost byla vyšlechtěna záměrně, aby zjemnila srst a prodloužila ji. V jednu dobu se začal opouštět výraz "perská" a přecházelo se na termín "dlouhosrstá", aby se zmírnil estetický dojem, který někteří lidé měli kvůli špatnému názvu, protože dnešní výstavní perské kočky nemají onu čistou starou formu perské srsti.
BH - Existuje kočka, které se říká norská lesní kočka, myslím, že je vystavována v Evropě. Z informací, které jsme získali, je prý velmi podobná mainům. Neřekl byste, že je to nutně prapředek mainů, že je tu podobnost, protože se tyto kočky vyvinuly ve stejném typu podnebí?
DS - Ve stejném typu terénu, ve stejné situaci. Za využití stejného genpoolu, přišli by se se stejnou odpovědí. Neviděl jsem ji, ale vůbec by mě to nepřekvapilo. Popravdě bych očekával, že se vynoří ve stepích Sibiře - popravdě, když už jsme u stepí, zjistíme, že stará Archangelská (kočka) nebyla kočkou odlišnou od té, o které hovoříme. (V tuto chvíli proběhla malá diskuze o malé divoké kočce zvané Ruská stepní kočka. Mike a já jsme ji viděli a našli jsme mezi ní a mainkou pozoruhodnou podobnost.)
MH - Co si myslíte o názoru, že mezi předky maine coona je Americký rys červený nebo Kanadský rys?
DS - Pochybuji o tom. Velice vážně o tom pochybuji. Základní komponenty, které jsou v maine coonech byly již dobře prokázány u domácích koček a tudíž by taková hybridizace nebyla zvláště prospěšná. Takovým způsobem by určitě nebylo nutné získat to, co máte u maine coonů. Možná by to byl hezký příběh pro lidi, kteří se chtějí zabývat legendami a příběhy, jako je uzlík u siamek - udělat na jejich ocase uzlík, aby mohly nést princeznin prsten. Tento druh pohádek se dobře předává dál, ale nedělá dobrou genetiku. Mám za to, že zkřížením dnešního plemene mainských koček a Červeného rysa by pravděpodobně vzniklo sterilní potomstvo. Co se týče vzhledu, byl by pravděpodobně někde mezi rodičovskými druhy. Musíte si uvědomit, že rys je produktem paralelní evoluce, protože maine coon a rys pocházejí ze stejného základního materiálu kdesi v minulosti a existovala paralelní evoluce v odlišném čase ve stejném terénu se základně stejným druhem genetického materiálu. Tudíž by byli velmi podobní navzdory faktu, že - stejně jako když mluvíme o Norské lesní kočce - i když má mnoho společného s mainem, není to tak, že je prapředkem maina. Oba mají společného předka. Oba se vyvinuli v podobných situacích, ačkoliv možná s odstupem několika set let mezi dobou, kdy se objevili maini, nebo spíše, než se objevil genetický materiál v podobě domácí kočky, takže main se vyvíjel paralelně a o trochu pozadu za evolucí červeného rysa.
RB - Když hovoříte o organizovaném chovatelství dnes, můžete téměř rozdělit své základní typy těla na cobby, tělo s těžkou kostrou a na dlouhé, lehké kočky.
DS - A potom zde máme velkou skupinu uprostřed, která s tím dělá jiné věci. Máte dlouhé, pružné kočky malajského typu těla. Obvykle o něm rád přemýšlím jako o malajském těle spíše než siamském, protože to implikuje plemeno. Siamské tělo je vyjádřením malajského těla stejně jako tělo americké krátkosrsté, která je vystavována ve výstavních kruzích dnes je vyjádřením masivního, zkráceného, těžšího, kvadratického těla. Ani jedna z nich není produktem přírody. Příroda má tendenci vytvářet průměrné věci, ne extrémy.
RB - Copak mainské kočky nejsou jediným plemenem, které spojily dohromady tyto dvě věci - dlouhou délku s těžkým tělem?
DS - V současném americkém organizovaném chovatelství je to pravda. Main je jednou z těchto výjimek, kde máte těžkou kosterní strukturu a také dlouhé tělo a dlouhou hlavu. Ale nemyslím si, že je to kombinací malajského typu těla s těžší kosterní strukturou perské kočky. Myslím, že je to selekce z poolu před tím, než se tyto dvě vzájemně oddělily. Byla to selekce ze středu. Stala se výhodou pro přežití, jak jsme o tom již hovořili dříve. Měly by úžasnou výhodu v přežití ve sněhu. Myslím, že si to dokážete představit sami. Být schopni rychle změnit směr spíše než běžet klusem je dost důležitá věc. S dlouhým tělem se můžete dostat přes věci a měnit rychle směr ve sněhu mnohem úspěšněji, než byste mohli s malým krátkým zavalitým tělem - když jsou vaše zadní a přední nohy od sebe vzdáleny pouze 6", budete mít peklo ve chvíli, kdy se budete chtít dostat přes něco, co je 8" dlouhé.
BH - Jaká je maximální velikost (maina), o které můžeme rozumně předpokládat, že jí lze trvale získávat? Nyní se nesnažíme o 30 a 40 librové mainy (15 - 20 kg). Je to mýtus stejně jako jiné věci.
DS - Řekl bych, že někde mezi 12 a 18 librami (6 - 9 kg) by byla rozumná velikost maina. Velikost, o které si myslím, že bychom ji mohli získávat trvale, kočka, o které se domnívám, že by mohla trvale přežívat. Domnívám se, že žádáte nereálnou věc, když hovoříte o kočkách, které váží přes dvacet liber, ledaže byste hovořili o kočkách s masivní stavbou těla v divočině.
RB - Co se stane, pokud lidé budou šlechtit pouze kvůli velikosti? Odchovávat největší od největších. Jaký limit to má?
DS - Nevím, co je uvnitř genové struktury. Nevím, dokud se tam nedostaneme. To je to krásné na přírodě - nikdy nevíte, co je dostupné, pokud jste se tam nedostali.
BH - Máme sedmiměsíční koťata, která obě váží deset liber.
DS - Nyní záleží na tom, jestli to bude hmota nebo svaly a hmotnost?
RB - Jsou to svaly. Tonus jejich těla je takový jako u Leopardí kočky. (Poznámka : Don pobýval u přítele, který má Leopardí kočky - malé tečkované kočky z Jihovýchodní Asie.)
DS - No, když to tak je, potom se můžete dostat až ke dvaceti librám.
RB - Je nám jasné, že chceme kočku, která je mrštná.
BH - Nu, byli to lovci, kteří přežili. Musí být statné & svalnaté.
MH - Jakou by bylo nevýhodou mít kočku se všemi těmito charakteristikami, která by měla třicet až třicet pět liber?
DS - Tedy, když začneme dávat hmotnost jako charakteristiku do standardu..... důvod kterým bych se pojistil a který bych zastával je, že se obávám, že když dáte takovou věc do svého standardu, lidé budou chovat spíše vykrmené kočky, než štíhlá, svalnatá a pevná zvířata. Zejména v organizovaném chovatelství, protože máme tendenci chovat je v klecích. Pokud budete mít hodně koček, obvykle se jim nedostane té možnosti pohybu, které se jim dostává v divočině. Pokud kočka musí uběhnout deset nebo dvanáct mil těžkým terénem každý den, aby si ulovila potravu a zachová si hmotnost 25 liber, tak je to jedna věc. Když chodí kolem klece 4 krát 4 celý den a jí své jídlo, protože je zatraceně znuděná na to, aby dělala něco jiného - tak záležitost 25 liber není tím, co si vybrat. Raději bych zachoval fyzickou, svalovou výdrž a statný vzhled maina, než abych hovořil o velikosti.
MH - Řekl byste, že kočka v divočině, která váží 25 - 30 - 35 liber a musí si nalézt potravu, aby podporovala takový typ masy, by pravděpodobně vymřela?
DS - Ano, žádné zvíře nemůže jen vytvářet hmotu.... abyste si zachovali tělesnou hmotnost, musíte mít kalorický příjem, který udrží v rovnováze tělesnou hmotnost. Můžete udržet jakoukoliv tělesnou hmotnost, kterou udržet chcete, ale musíte mít vyvážený kalorický příjem, protože pohybovat takovým tělem vyžaduje více energie, než pohybovat vahou menšího těla. Velikost zvířete bude tedy určena dostupností potravy do nějakého stupně. To by jistě byla pravda ve státě Maine. Musíme si také uvědomit, že malí hlodavci byli dosti plodní a mají velikou schopnost přežít. Předtím, než lidstvo začalo vyvíjet metody kontroly hlodavců a zvířata si mohla nastavit svou vlastní rovnováhu, existovalo ve státě Maine mnohem větší množství potravy, než je tam nyní. Neměli bychom říkat pouze stát Maine, ačkoliv Maine je jménem, které nesou vaše kočky, protože evoluce této kočky se jistě odehrávala na celém území podél severoamerického pobřeží. Neodehrávalo se to prostě jen ve státě Maine.
MH - Myslíte si, že velká velikost by měla tendenci kočku zpomalovat?
DS - Když mluvíme o velikosti, tak už jsme se dostali k tomu, zdali je velikost daná kosterní a svalovou stavbou nebo hmotou tukové tkáně. Velké zvíře, které má dlouhou, silnou, statnou kosterní strukturu a správně dlouhé, pevné svaly na této kosterní struktuře se může pohybovat tak rychle jako štíhlé zvíře. To, co snad nemají, je hbitost. To je schopnost ostře zatočit. Ale pokud nás zajímá pohyb vpřed, svalová a kosterní hmota nebude mimořádnou překážkou. Překážkou bude hbitost. Mainská kočka se musela vyrovnat s obojím- hbitost i pohyb vpřed přes těžký terén byly důležité pro přežití. Takže musela dosáhnout vyváženosti mezi tím, jak jemné budou, aby si udržely nezbytnou hbitost pro úhybné manévry, rychlý start, obraty, zatáčení a zároveň aby byly schopny pokračovat v pohybu, natáhnout se, dostat se přes klády, ostružiníky, přes sníh, přes těžký terén pohybem vpřed. Musely být vyvážené a to je základní věc.
MH - Diskutovali jsme o mnoha aspektech a typických vlastnostech mainské mývalí kočky, dodal byste si odvahy a učinil prohlášení o tom, jaký byl původ mainské mývalí kočky?
DS - Řekl bych, že mainská mývalí je evoluční projekcí volně žijící kočky, které utekla objevitelům, kteří zkoumali Severoatlantické pobřeží. Pravděpodobně ještě v dobách, kdy se zde vylodili Seveřané před Kolumbem a až po tu dobu, kdy zde Kolumbus přistál. Pravděpodobně zde byl dokonce nějaký přísun i po kolonizaci. Řekl bych, že stejný materiál, z něhož pochází norská lesní kočka je v podstatě týmž materiálem, ze kterého pochází maine coon. Neříkám tím, že ona sama je prapředkem, říkám, že stejný druh materiálu, který dal vzniknout této kočce je týmž druhem materiálu, který sem byl přivezen a za podobných okolností se vyvinul ve velmi podobnou kočku.


© "The Scratch Sheet", Fall 1976.
Přetištěno se svolením.